BLAŽENÉ OSTROVY SEYCHELSKÉ

březen 2003

Seychely patří bezesporu k nejkrásnějším ostrovům na světě a ke špičkovým turistickým destinacím. Leží v západní části Indického oceánu, poblíž rovníku a asi 1600 kilometrů východně od Afriky (Keni). Stát „Seychelská republika“ je tvořen více než 100 ostrovy, ostrůvky a atoly, včetně největšího atolu na světě Aldabra. Ostrovní stát se rozprostírá na rozloze 1 milionu km2, ale samy ostrovy z toho zaujímají jenom 450 km2. Obydlených ostrovů je pak jen několik málo z nich.

Seychelské ostrovy představují zbytky rozsáhlé prapevniny Godwana, která kdysi spojovala dnešní kontinenty jižní hemisféry. Větší ostrovy jsou převážně žulové a spočívají na podmořském hřbetu, který se táhne až k Maskarénám (ostrovům Réunion a Mauritius), a jsou obklopeny pásem atolových útesů. Okolní moře je maximálně 50-60 m hluboké.

K nepřehlédnutelným turistickým atraktivitám ostrovů patří desítky oslnivých písečných pláží, z nichž většina se pyšní statutem nejkvalitnějších pláží světa. Na ostrovech se ale také nalézá bohatá flora a fauna, v některých případech unikátní, např. obří suchozemské želvy, vzácné endemické druhy ptactva, tajuplné palmy s dvojitým kokosem. V moři často skotačí delfíni a plavou mořské želvy. Při potápění lze vidět úžasný mořský svět (stovky druhů ryb, desítky druhů korálů, ježci, krabi, plži, hvězdice) a podmínky pro potápění v naprosto čisté vodě jsou tu perfektní. Počet návštěvníků seychelských ostrovů je limitován – vysokými cenami i jinými opatřeními proto, aby přírodní bohatství ostrovů zůstalo natrvalo jejich hlavním turistickým magnetem.

Podnebí je rovníkové, mírněné oceánskými vlivy. Průměrná teplota se bez větších výkyvů během roku pohybuje mezi 24-32°C a oceánský vánek neustále osvěžuje vzduch. Občasný déšť je typicky tropický – prudký a krátký, a brzy zase svítí slunce. Ostrovy leží v monzunové oblasti, ale stranou drah cyklonů (výjimky potvrzují pravidlo), které tak trápí jiné ostrovy v této části Indického oceánu.

Na Seychelách se nevyskytuje malárie ani jiná tropická onemocnění. Zdravotní péče je na ostrovech na dobré úrovni. Ostrované jsou velice příjemní a přátelští a pobyt na ostrovech je mimořádně bezpečný. Nejsou zde žádní jedovatí hadi ani nebezpečný hmyz. Noční život není pro Seychely typickým rysem, je tu klid.

Přestože Seychelské ostrovy byly Arabům a Peršanům známy již odedávna, minimálně tisíc let, nejsou osídleny dlouho – pouhá dvě století. Pro Evropany je objevil v roce 1502 Portugalec Vasco da Gama a počátky historie začali psát nejprve piráti. Na ostrovech se nachází několik starých pirátských hřbitovů, ale prý také mnoho ukrytých pokladů. V první polovině 18. století dala ostrovy prozkoumat Francouzská společnost pro Východní Indii a nazvala je Ostrovy de la Bourdonais. V roce 1756 je pak tato společnost pro Francii zabrala a pojmenovala po Moreau de Sécheles, ministru financí krále Ludvíka XIV. Od roku 1770 začali na ostrov přicházet francouzští osadníci s africkými otroky. Zakládali prvé osady pro pěstování koření a zeleniny. V roce 1794 byly ostrovy obsazeny Brity a v roce 1814 se dostaly pod anglickou správu, ze které se vymanily až v roce 1976, kdy vyhlásily nezávislost a ustavení „Repiblik Sesel“ (jak zní název státu v kreolštině).

Během uvedeného dějinného procesu zde vzniklo místní kreolské etnikum jako výsledek míšení především francouzských osadníků s otroky z Afriky a přistěhovalci z Asie. Seychelští kreolové tvoří 90% obyvatel – zbytek Indové, Malgašové, Číňané a Britové. Mluví se zde převážně kreolsky, ale oficiální jazyky jsou tři: kreolština, angličtina a francouzština. Obyvatelé jsou většinově křesťané, ale zastoupena jsou všechna možná další náboženství. Panuje tu naprostá náboženská tolerance. Jídlo je na seychelských ostrovech naprosto vynikající, také jako výsledek mixu tolika dobrých kuchyní.

Téměř veškeré dění se odehrává na třech hlavních ostrovech: Mahé, Praslin a La Digue, které spolu s několika menšími ostrovy tvoří centrální skupinu seychelského souostroví.

Původně byl zájezd na Seychelské ostrovy vypsán na brzké jaro roku 2002, ale neuskutečnil se. Nabídka zájezdu byla totiž zveřejněna přesně 11.září 2001. Ve chvíli, kdy se klienti měli začít na zájezd přihlašovat, nikdo nevěděl, co vůbec bude dál. Zájezd jsme samozřejmě zrušili.

O rok později jsem se rozhodla, že na Seychely pojedu sama. Ve spolupráci s naší partnerskou cestovní kanceláří na Seychelách jsem si vypracovala bohatý program své třítýdenní studijní a poznávací cesty. Dokumentaci ze zájezdu jsem pak nazvala „Můj výlet do ráje“, protože to přesně odpovídalo mým dojmům z cesty po tomto líbezném kousku světa.

* * *

Hlavní ostrovem celého státu je MAHÉ, na kterém se nalézá mezinárodní letiště a na kterém žije 90% všech obyvatel (z celkového počtu asi 70 tisíc). Ostrov je dlouhý 27 km a široký 8 km. Hornaté vnitrozemí ostrova je pokryto deštným pralesem (nejvyšší hora Morne Seychelois je vysoká 905 m), v nižších polohách se nacházejí plantáže – hlavně palmové a čajovníkové. Severní část ostrova je hornatější a více obydlená než jižní. Na Mahé je celkem 68 pláží s bílým pískem, z nichž nejpopulárnější je BEAU VALLON na severu Mahé.

Na Mahé jsem podvakrát strávila několik dní – nejprve po příletu na Seychely na SEVERU ostrova, kdy jsem bydlela poblíž pláže BEAU VALLON.

Nebylo odtud daleko do města VICTORIA, nejen hlavního města ostrova Mahé a současně hlavního města celého státu, ale vlastně také jediného města Seychel. Žije v něm 25 tisíc lidí a Victoria je tak nejmenším hlavním městem na světě.

Ve Victorii se nachází řada krásných koloniálních domů, pomník nezávislosti, hodiny Clock Tower (kopie londýnských hodin u mostu Vauxhall), několik muzeií a restaurací, jediný světelný semafor Seychel, kostely a chrámy všech možných náboženství. Moc pěknou ukázkou koloniální architektury je budova katolické misie.

VÝLET SEVERNÍM MAHÉ. Z Victorie stoupá silnice v serpentinách do kopců. Při pohledu na záliv u města je vidět způsob, jakým se město rozrůstá směrem do moře: zvětšuje se o navážky a vypadá to, že časem splyne se souostrovím Sv.Anny.

Hřbitov prvních seychelských osadníků, mešita, botanická zahrada – v pořadí tak, jak cesta stoupá a klesá okolo Victorie.

Vysoko v horách v Sans Soucis se nachází velmi romantické místo se stromy jménem „dračí krev“, kde kdysi anglikánská misie vybudovala školu pro děti osvobozených otroků. Neužívané budovy tropická bujná zeleň rychle pohlcuje. Pohled z blízké vyhlídkové terasy.

Na svazích hor se zelenají čajové plantáže a pole s citronelou.

Ze západu Mahé je výhled na ostrovy Thérése a Conception. Půvabné okolí má tady hotel Berjaya, který se od charakteru ostatních seychelských ostrovů liší. (Ty mají být jen tak vysoké, aby nepřevyšovaly stromy, a pokud možno být v nich skryté. Chvályhodné opatření přispívá k tomu, že seychelské ostrovy nejsou architektonicky devastované, jak se bohužel v mnoha zemích děje). Hotel Berjaya je výjimkou, působí jako zaoceánská loď. Pokud zůstane sám, bude to dobře.

VÝLET DO MOŘSKÉHO PARKU SV.ANNY. Mořský park byl založen roku 1973, rozkládá se na 14 km2 Indického oceánu, je výjimečně hluboký 250 m, a patří do něj šest ostrovů. Do parku se pořádají celodenní výlety.

V přístavu obdivuji barevné úlovky rybářů. Vyjíždíme – pohled na přístav zpět. Prohlížíme si ryby z ponorky. Šnorchlujeme, a také krmíme ryby z lodi.

Polední pauza – na oběd a na koupání na ostrově Round .

OSTROV SILHOUETTE leží asi 40-50 km od Mahé, ale přesto je to ostrov velmi „daleko od hlučícího davu“. Nevede tam žádná pravidelná lodní doprava a i ta nepravidelná není jistá. Moře je tu dost zrádné a při horším počasí nebezpečné. Dostat se tam dá jedině helikoptérou. Seychelské helikoptéry jsou malé, maximálně pro 3 pasažéry. Na Seychelách obecně na cokoli připomínajícího masovost až na výjimky zapomeňte a pro některá místa to platí zejména.

Už jen sama cesta vrtulníkem je vyhlídkovým zážitkem: souostroví Sv.Anny, pěkný pohled na Mahé z výšky, ostrov Silhouette v dálce, přistání na jakémsi záhonu.

Na ostrově je jediný hotel, jakoby jednoduchý, ale přitom rafinovaně luxusní. S přírodou splývající bungalovy pro pár hostů, osamělá pláž (i když na Seychelech tak působí skoro všechny), labužnická kuchyně, ničím nerušené ticho – nepočítáme-li přírodní zvuky. Blaho.

V malé vesničce poblíž hotelu stojí koloniální dům rodiny Dauban, které dřív celý ostrov patřil. Dnes je v něm muzeum života v koloniálních dobách. Volně přístupné a nehlídané. Cestou podél pobřeží přicházím k želví záchranné a studijní stanici. O něco dále se nachází hrobka rodiny Dauban uprostřed háje palem Coco-de-mer, dovezených sem z Praslinu, a s dalšími želvami.

Dále už cesta vedla divokou, romantickou a liduprázdnou přírodou ostrova: setkání s obrovským krabem, zvláštní hřbitov (prý je někde na něm zakopán pirátský poklad),

stopy sopečné činnosti, pusté pláže a plážičky (ty stopy na pláži jsou moje).

BIRD ISLAND (PTAČÍ OSTROV) je korálový ostrov, který leží něco přes 100 km severozápadně od Mahé. Létá tam malé letadlo. Je to ostrov ptačí nejen podle jména. Mořských ptáků tam bylo hodně druhů, a to přitom přítomny nebyly mořské vlašťovky, kterých sem každoročně mezi dubnem a zářím přilétá milion, aby tu hnízdily a vyvedly mladé. Mláďata se ale na ostrově líhla i jiným ptačím druhům a bylo nutné stále dávat dobře pozor, kam člověk šlape. Ti ptáci se lidí nebojí a neutíkají před nimi.

Pobyt na tomto ostrově byl pro mne jedním z vrcholných zážitků. Tady uprostřed oceánu na malém nádherném ostrově jen s trochou lidí, několika želvami, jedním psem a statisíci ptáků se dostavují značně euforické pocity.

Po příletu jsem se odebrala do domečku, který mi byl přidělen a ke svému nadšení jsem zjistila, že proslulá želva Esmeralda, která je zapsána v Guinessově knize rekordů jako největší (a možná i nejstarší) želva na světě, se rozhodla mě tu přivítat (nebo to tak na mne působilo). U přiděleného stolu v jídelně mi zase dělal společníka hrdličkovatý ptáček s modrým obličejem a modrýma očima, jakých je všude na Seychelech plno.

Svůj bungalov jsem si z dálky vždy poznala podle dvou tlustých malých palem, které před ním stály, a mezi kterými opečovávali starostliví rodiče své malé děťátko. Ptáci hnízdili ale snad pod každým stromem a i jen tak na trávě, včetně na „návsi“ před bungalovy.

Obešla jsem celý ostrov. Několik nádherných pláží, šumění moře neuvěřitelných barev. Spousty ptáků, jinak prakticky liduprázdno. Pohádka.

OSTROV PRASLIN je druhým největším seychelským ostrovem (12 x 5 km). Leží 40 km severovýchodně od Mahé a žije na něm 6 tisíc obyvatel. Více než dvě třetiny ostrova jsou pokryty panenskými lesy s bohatou florou i faunou. Středem ostrova se táhne několik horských hřebenů, které dosahují výšky přes 300 metrů.

Bydlela jsem tu v malém báječném hotýlku u pláže Grade Anse, s francouzským majitelem, s francouzskou mlsnou klientelou, a během veselých večeří jsem si chvílemi připadala jako bychom byli součástí nějakého povedeného francouzského filmu.

Každé odpoledne pan domácí krmil ptáčky kardinály.

Na Praslinu (a nikde jinde na světě), v údolí VALLÉ DE MAI, mají svůj domov záhadné a legendami opředené palmy Coco-de-Mer. Obrovské ořechy ve tvaru dívčího klína jsou plody mimořádně krásných a vysokých palem, které jsou na prvý pohled mužského nebo ženského pohlaví. Toto údolí ostrova Praslin, a ještě také největší atol na světě Aldabra, byly zapsány na seznam světového kulturního a přírodního dědictví lidstva UNESCO.

Procházka „Májovou zahradou“ s asi 4000 palmami Coco-de-Mer. Na tento kokos jsou na Praslinu velice hrdí a tak se s ním lze leckde setkat.

Další zkoumání ostrova, včetně hotelů, které mě profesionálně zajímají, pláží, které všechny působí dojmem pláží privátních, ale hlavně okouzlující scenérie ostrova. Na některých místech se právě natáčely filmy – Seychely jsou filmaři nesmírně žádané. Praslinský pomník nezávislosti je ozdoben oběma atributy slavného kokosu.

Některé praslinské hotely jsou špičkově luxusní, zejména L’Archipel a Lemuria s velkým golfištěm. (Ráda jsem se tam podívala, ale také jsem se ráda vrátila do mého malého útulného hotýlku, vonícího člověčinou).

V Lemurii nesporně zaujme jeden architektův výmysl: prostřední část schodů u recepce nejsou ve skutečnosti schody, ale vodopádek, což mnozí občas přehlédnou a rozbíjejí si tu ústa. Jinak je tu ale krásně.

VÝLET NA OSTROVY COUSIN, COURIEUSE a ST. PIERRE.

Celý ostrov COUSIN je přírodní rezervací pro statisíce ptáků. Také zde žijí želvy obrovské, pozemští krabi a řada endemitů z říše plazů (přátelští gekoni a přítulní scinkové). Gekoni kladou vajíčka pod listy banánovníků.

Procházeli jsme ostrovem, který je rovněž jako Bird jedním obrovským hnízdištěm ptáků mnoha druhů. Žádní živočichové se nebojí a z lidí si nic nedělají. Nepřátele nemají.

Na ostrově CURIEUSE kdysi byla leproserie. Dnešní podoba ostrova je rozhodně milejší. Ostrovem jsme prošli přes celou jeho délku od koloniální budovy bývalého sídla lékaře, dnes muzea, na druhou stranu, kam naše loď mezitím odplula.

Každý seychelský ostrov je jiný, a to je na nich senzační. Na ostrově Curieuse je rozsáhlá oblast mangrovů, kterých je tu dokonce 6 různých druhů. Na zemi jsou veliké díry od zde žijících pozemních krabů úctyhodných rozměrů. Hrází je oddělen prostor pro želvy dovezené z atolu Aldabra. Na ostrově i v okolním moři jsou pěkné přírodní kamenné útvary.

Výlet jsme zakončili u ostrůvku ST.PIERRE, kde jsme si pěkně zašnorchlovali mezi velikými barevnými rybami. Vedle St.Pierre je ještě o něco menší, bezejmenný fotogenický ostrůvek.

LA DIGUE je jméno třetího z hlavních seychelských ostrovů, nejmenšího z nich. Je to čarokrásný kus světa na 5 x 3 kilometrech. La Digue je ostrov naprosto blažený a civilizací málo dotčený. Jediná přístupová cesta na něj vede lodí z nedalekého Praslinu. Jezdí se tu na kolech, volskými povozy, nebo chodí pěšky. La Digue, podobně jako ostrov Silhouette vytváří nesmírně příjemný pocit posunu do minulosti.

Většina hotýlků (na La Digue je totiž pouze jeden hotel hodný tohoto jména, a ani ten není velký), a stejně i většina místního osídlení leží na západě ostrova, na jeho závětrné straně. Východní, návětrné pobřeží je výrazně divočejší. V zarostlém středu ostrova se nachází mnoho exotické flory a také je tu ptačí rezervace se vzácnými druhy. I na tomto ostrově žije mnoho obřích želv.

Bydlela jsem tu v malém kreolském penzionu, a to v jeho vedlejší budově, která měla dva pokoje, zatím co hlavní budova měla hostinské pokoje tři. V domečku jsem měla pokoj vlevo, vpravo bydlel příjemný manželský pár - belgický zubař se ženou. Uprostřed jsme měli společný obývák a kuchyňku, a na verandě nám servírovali (opět báječné) papu.

O domeček jsme měli opřená kola a jen pár kroků odtud byl krámek, odkud jsme si nosili vodu a víno, které se po večerech na verandě tak dobře popíjelo.

 Ovšem první den mého pobytu na La Digue bylo všechno jinak. Všichni domorodci sledovali na zahradách kolektivně televizi, protože se právě konal rozhodující fotbalový zápas o vítěze Seychelských ostrovů. Těžko se dá popsat, co následovalo, když vítězem pro tento rok se stal ostrov La Digue! A večer snad všichni obyvatelé ostrova vyrazili do přístavu, aby uvítali své vracející se fotbalisty a aby si sáhli na pohár. Tak, to jsme si nenechali ujít také a vmísili jsme se do nepopsatelně vřeštícího a jásajícího davu.

Centrum ostrova se jmenuje La Passe. Tvoří jej přístav a jedna ulice. Naproti přes moře je vidět Praslin a jeho okolní ostrovy.

Na ostrově je spousta penzionů a penzionků, hotel se jmenuje La Digue Lodge.

Závětrné západní pobřeží.

Záběry cestou.

Komplex místních atrakcí se jmenuje L’Union Estate Park. Cedule u vchodu uvádí, co vše je v parku k vidění: historický hřbitov, starý mlýn na mletí jádra kokosu (ve všední dny v provozu), továrna na zpracování kopry s plantážním domem, …Pěstování a zpracování kokosů bylo do doby rozvoje cestovního ruchu hlavní ekonomickou aktivitou ostrova.

Cedule u vchodu slibovala také gigantickou skálu. Nelhala. Skála byla nejen opravdu obří, ale také ze všech stran malebná.

Úpravný dům poblíž obří skály je rekreační sídlo prezidenta země. Na louce před ním jsou kryté přístřešky – odchovna želviček.

Zlatým hřebem nejen této části, ale vůbec celého ostrova jsou slavné pláže s mnoha fotogenickými žulovými útvary, které jsou po léta rájem fotografů, ozdobou cestovních prospektů a objektem filmařů a reklam. Myslím, že i ten, kdo nemá slabost pro krásné šutry jako já, musí být pohledem na zdejší krásu nadšen.

Nejvyšší horou ostrova je La Digue Peak, která měří 333 m – asi jako Eifelova věž. Z jeho vrcholu je překrásný výhled na okolní ostrovy, který stojí za trochu námahy. Nejmalebnější je pohled na Praslin.

Návětrné východní pobřeží. Zastávka na současném hřbitově a u jedné pláže na severu ostrova. Pak drsný východ a nebezpečné východní pláže, na kterých se koupání vřele nedoporučuje. Řada potenciálních sebevrahů ve zrádných vlnách vesele skotačí.

MAHÉ – jih ostrova. Tady jsem měla hotel podle mého gusta (i když všechny ostatní byly vlastně také). Byl rozložen ve stráni nad velikým nádherným zálivem.

Do mého domečku jsem vždy musela vyšplhat ze všech nejvýše a to mi z verandy poskytovalo báječný rozhled – jak přes den, tak k večeru (to lítali shánět potravu velicí černí kaloni s oranžovou hlavou a zářícíma očima) či večer při západu slunce.

Z dálky sem doléhalo přes záliv z Lazare každodenní zvonění zvonů a vždy ráno se mnou při mé ovocné snídani v hotelu probrali, co a jak mi mají připravit k večeři. Jestli všude vařili báječně, tak tady to byly naprosté delikatesy (samozřejmě – čerstvě předtím vylovené).

Okolo zálivu do Lazare. Pěkná cesta okolo zálivu a pak tropickou bujnou zelenou směsí do vesnice Lazare, centra místního distriktu. Kostel, jehož zvonění zvonů se tak krásně neslo přes záliv. Ve stínu na vedlejším hřbitově pospávali pejskové. Obrazy v galerii zářily barvami.

Cesta od galerie vede ke známému hotelu Plantation Club (před několika lety tu probíhala volba světové královny krásy) rozlehlým pozemkem, který kdysi býval cukrovou plantáží. Tady jsem si uvědomila, proč jsem slýchala o Seychelách rozdílné názory. Zatímco někteří (včetně mě) prolézají jednotlivé ostrovy a zjišťují, jak je každý jiný a všechny jsou tak báječné, jsou na druhé straně tací – jak jsem vypozorovala v tomto a podobných hotelových rezortech – kteří odtud za celou dobu pobytu nevystrčí nos a jen se přemisťují od pokoje do restaurace, k bazénu, k baru, občas na pláž – a to je vše. Pak je tedy srdečně jedno, kam to vlastně jeli, protože hotelové rezorty u moře po celém světě si jsou tak podobné! A šťastně jsem se od hotelové pláže podívala přes záliv na bílé tečky v zeleni, kde byl můj milý malý hotýlek s duší jako základna pro poznávání – smysl cestování.

Okruh Mahé-jih. Pár hotelů a další zajímavosti.

Luxusní hotel Banyán Tree u pěkného zálivu rozhodně stojí za shlédnutí. Jeho nedávné otevření byla velká sláva za účasti ministra pro cestovní ruch. Součástí hotelového komplexu je i dobře vybavený lázeňský komplex. Golfová vozítka jsou pouze dopravním prostředkem po areálu. I v tomto hotelu mají typ bazénu, který mě už na Praslinu fascinoval – vypadá jak naleštěný kvádr.

Na jihu Mahé se dá ovšem také báječně bydlet neskonale levněji, třeba v plně vybavených příjemných chatách. Pláž tu byla neméně krásná, a ještě ke všemu patří k těm, na které chodí želvy klást vejce. Po vylíhnutí želviček mohou hosté pozorovat jejich úprk do moře.

Prohlédla jsem si pár dalších hotelů jihu Mahé, a na většině – na rozdíl od severu ostrova - byl sympatický klid, menší rozměry, pěkná atmosféra. Moc se mi líbil hotel, který je současně zařazen mezi významné seychelské historické budovy. Býval koloniálním domem - centrem plantáže, a dodnes mu zůstala neporušená nezvyklá místní vnitřní architektura a báječná atmosféra.

Cestou jihem ostrova bylo možné obdivovat překrásnou přírodu nebo některé „historické“ stavby. Proč ty uvozovky ? Třeba kostelík je z roku 1898 a tady už je to velké stáří.

Jeden kouzelný koloniální komplex byl přeměněn (se zahraniční finanční pomocí) na řemeslnickou vesnici, kde se uchovávají místní řemeslné tradice. V plantážní vile, kdysi sídle majitele, je dnes muzeum, a v malých domcích, ve kterých kdysi bydleli otroci a zaměstnanci plantáže, jsou dílničky a obchody.

Ostrov DENIS jsem navštívila nakonec. Korálový ostrov Denis leží asi 120 kilometrů severně od Mahé a patří k naprostým seychelským bonbónkům.

Fantastické tu bylo všechno – jak věci materiální, tak hlavně ty druhé. Snad je obojí z fotografií patrné. Jednotlivé bungalovy jsou od sebe vzdáleny tak, že každý člověk tu má pocit nerušeného soukromí.

 Ostrov jsem prošla tak důkladně, jak to šlo: nádherné stromy a květy, pirátský hřbitov, ani zde nechybí želvy obrovské, ráj vodních sportů – kde co je k vypůjčení u koupacího zálivu, zkamenělé korály při odlivu na druhé straně ostrova.

Kousek od restaurace, přímo na západě, je chlouba ostrova – do moře vybíhající písečný mys, který je krásný za dne, ale zejména pak při západu slunce.

Všechno má svůj konec – návštěva ostrova Denis a současně i Seychelských ostrovů. Pan ředitel nám ještě zamával, pár leteckých snímků několika ostrovů cestou na Mahé, a pak už jen přesednout do většího letadla pro cestu zpět do Evropy.

Tak, to byly Seychely.