EGYPT 1 – Káhira, oázy Západní pouště (Baharíja, Faráfra, Dachla a Charga), Střední Egypt (Asjút, Abydos, Dendera), Luxor, plavba po Nilu z Luxoru do Asuánu (cestou chrámy v Edfu a Kom Ombo), Asuán a zachráněné núbijské památky (Kalabša, Fílé a především Abu Simbel).

Egypt je jednou z civilizačních kolébek lidstva. Civilizace se zde zrodila v úrodných místech podél páteře země – řeky Nilu – a dala postupně vzniknout historickým centrům „Horního Egypta“ na horním toku Nilu a „Dolního Egypta“ v jeho deltě a jejím okolí.

Egypt zažil fascinující dobu faraonů, ale zemí prošla další, neméně vzrušující dějinná období, která rovněž po sobě zanechala výrazné stopy na charakteru a kultuře země. Egypt je mnohem více než jen země pyramid (a to při neskonalé úctě k nim).

V Egyptě se postupně vyznávala různá náboženství, a dodnes zde žijí různá etnika, z nichž některá si dosud udržují svůj původní životní styl, zvyky i jazyk.

Stále více a více památek se postupně odkrývá v Západní Libyjské poušti. V ní se nacházejí nejen proslulé skalní útvary a mnoho petroglyfů, které jsou upomínkami na zdejší dávné obyvatele. Sahara na úsvitu lidských dějin vypadala totiž značně jinak než dnes. Předtím, než vyschla, poskytovala dobré podmínky k životu lidem doby prehistorické, a jejich stopy tu lze nalézt dodnes. Dochází tam ale také k úžasným nálezům civilizačním, jako např. nedávnému objevu zlatých masek, apod. Západní poušť, která je součástí Sahary, si většinou představujeme pouze jako písek a nic víc. To je ale veliký omyl.

V Západní Libyjské poušti se nalézají „ostrovy blaženosti“, jak zdejší oázy kdysi nazval starověký dějepisec Herodotos. Pouštní oázy Západní pouště jsou historické skvosty a zelené ráje na místech vývěru až stovek horkých pramenů. V jednotlivých oázách žijí až desítky tisíc lidí.

K hlavní části Egypta, jejíž osu tvoří řeka Nil, patří také velká část pozoruhodného poloostrova Sinaj, který spojuje Afriku s Asií, a sám patří k Asii. Je to zvláštní krajina rudých skalnatých hor, která hrála významnou roli dokonce ve třech hlavních světových náboženstvích. Lze tam obdivovat přírodní i civilizační skvosty, a seznámit se s životem místních beduínů.

Cesta na poloostrov vede přes Suez, poblíž Suezského průplavu a okolo Suezského zálivu – dějiště zase dalších významných dějinných událostí.

Velká část Egypta má přirozené hranice dané břehy dvou moří, moře Rudého a moře Středozemního. Rudé moře není třeba příliš představovat – turistické rezorty na jeho břehu patří již déle k oblíbeným rekreačním místům i našich turistů. Na pobřeží Rudého moře, zejména v Akabském zálivu, se nalézá několik potápěčských rájů. Mohutnost a rozmanitost korálových útesů Rudého moře je výjimečná.

Na pobřeží Středozemního moře leží nejen „nejevropštější“ egyptské město Alexandrie, založené Alexandrem Velikým, a proslulé mnoha památkami včetně obnovené slavné knihovny, ale prošla tudy také významná historie relativně nedávná, zlomových bojů 2. světové války.

Egypt je země skutečně úžasná a nabízí toho cestovatelům mnohem více, než kterákoli jiná. Jedna návštěva to rozhodně nespraví. Pokud vám někdo nabízí týdenní okruh, který „představuje komplexně kulturní dědictví Egypta a všechny hlavní památky“, lze o pravdivosti jeho tvrzení s úspěchem pochybovat.

Mapka 1

Mapka 2

KÁHIRA

Náš káhirský hotel pro tento i pro podzimní zájezd se jmenuje Meridien Pyramids. Za zmínku stojí pro svou výjimečnou polohu v Gíze,v bezprostřední blízkosti pyramid.

PYRAMIDY V GÍZE (Cheopsova, Rachevova a Mykerínova) jsou položkou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Součástí komplexu pyramid v Gíze je také slavná Sfinga.

MEMFIS (na seznamu UNESCO) byl nejstarší egyptskou metropolí a jako hlavní město sloužil velmi dlouho. Z města do dnešní doby mnoho nezbylo, a tak cenné nalezené sochy jsou vidění v muzeu a jeho okolí. Ostrahu památek zajišťují policisté na velbloudech.

SAKKÁRA (UNESCO) – představuje jedno z nejstarších pohřebišť z doby faraonů. Pohřebiště bylo založeno jako memfiský hřbitov a sloužilo po 3500 let. Byla zde postavena první pyramida – Stupňovitá pyramida panovníka Džosera. Celkem je v Sakkáře 11 hlavních pyramid. Kromě nich spousta dalších cenných památek – stovky dalších hrobek (jednu jsme uvnitř navštívili), Serapeum, a další. Nebudu se chlubit cizím peřím – toho mazlivého velblouda zde vyfotografovala Květa.

KÁHIRA – MĚSTO. Nejprve vyhlídková věž Cairo Tower.

Káhirský nilometr na jednom nilském ostrově.

Muzeum papyru.

EGYPTSKÉ MUZEUM.

Jak je dobře známo, je to muzeum obrovské, a tak jsme za pár hodin zvládli jen to hlavní ze starověku, sekci Tutanchamon a fascinující oddělení mumií nejslavnějších egyptských panovníků (z posledního jmenovaného ale žádný záběr pořídit nebylo možné).

KOPTSKÉ MĚSTO je nejstarší částí Káhiry: kostel Panny Marie zvaný Visutý, řecký ortodoxní kostel s klášterem sv.Jiří, římský Babylon, kostel sv.Sergeje. Zvláštností čtvrti je synagoga Ben Ezra.

Na Koptskou čtvrť přiléhá arabský Fustát, založený v roce 641. Jedinou zachovalou původní stavbou starého Fustátu je Amrova mešita, nejstarší káhirská islámská stavba.

ISLÁMSKÁ KÁHIRA obsahuje více než 800 registrovaných historických islámských objektů. (Káhirské islámské město je rovněž položkou na seznamu UNESCO).

Citadela (Saladinova pevnost) s mešitou Muhammada Alího. A s krásným výhledem na město z hradeb (dominantou tohoto snímku je Hasanova mešita pod Citadelou).

Hasanova mešita - mistrovské dílo mamlúckého stavebnictví.

Krásná a elegantní Ibn Tulúnova mešita s vysokým spirálovým minaretem měla při naší návštěvě minaret pod lešením.

Srdcem středověké Káhiry je čtvrť tržišť Chán al-Chalíli ze 14. století, původně obehnána hradbami. Z nich zbylo pár metrů zdí, ale také tři brány, jedna na jižní straně a dvě na straně severní. Přiznám se, že tržiště miluji, vždy to v nich naplno žije.

Na obědě jsme zde byli v restauraci, která nese jméno egyptského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Nagíba Machfúze. Na rozdíl od okolního prostředí je to restaurace luxusní a zřejmě místní kultovní.

Obytná vila Beit Suhaimi z mamlúckého období, stále na území rušného a hlučného starého islámského města, je oázou klidu.

Al-Hákimova mešita.

Nejvýznamnější je však mešita Al-Azhar z fátimovského období, k níž patří také proslulá univerzita. (Lidí, kteří v sedě nebo v leže v mešitě odpočívají, tam bylo víc a je to tam běžné. Rádi jsme se na chvilku přidali).

Za Citadelou a také na opačné straně města se rozkládá jeden z největších hřbitovů celého islámského světa a velice pozoruhodné místo – Město mrtvých. Je to však místo také živých. Již od středověku se v hrobkách ubytovávali poutníci a dnes tam žije asi 300 tisíc lidí. Cestou touto pozoruhodnou částí Káhiry jsme narazili na hrobku Ibrahima Paši, která vypadá jako přepychový palác.

Jedním z nezapomenutelných zážitků z Egypta bylo večerní představení dervišů, stoupenců muslimského mystického řádu Súfijů. Konalo se v Citadele. Nejedná se o nějaké běžné komerční folklorní představení, o čemž svědčí to, že je zdarma (a také proto vám jej nikdy žádná egyptská cestovní kancelář nenabídne – informace o této unikátní pravidelné akci jsem si v jedné příručce našla sama). Je to jakési kulturně-náboženské představení sufijské hudby a zvláštních tanců, které jsou formou uctívání. Tancem a bubnováním se dervišové při svých obřadech dostávají do tranzu. (Pokud někdy v Egyptě uvidíte třeba na vyhlídkové projížďce po Nilu něco, co by se tomu mohlo podobat, vězte, že je to podoba velice částečná – viděli jsme obé a porovnat se to nedá !. Na večerní projížďku po Nilu s programem vám radím zapomenout – pokud ovšem nejste japonský turista).

OÁZY ZÁPADNÍ POUŠTĚ

Zanechte předem všechny představy, které o pouštních oázách máte. Oázy egyptské Západní pouště se od všech jiných liší zejména svou velikostí – měří desítky kilometrů na délku i na šířku. Leží na místech tzv.depresí, propadlin, a tak kolem dokola jsou vždy ohraničeny pohořím. Úrodná místa v poušti z nich dělají stovky pramenů, které v nich tryskají na povrch právě proto, že se jedná o propadliny a tak je k podzemní vodě blízko. Uvnitř oáz se nalézají města, vesnice, prehistorické památky, chrámy z různých dějinných období Egypta, pevnosti, hrobky. Lidé tam pěstují zeleninu a ovoce, a zejména jsou pro oázy typické tisíce stromů v palmových hájích.

Také samotná Západní poušť mezi oázami není žádná nuda, přímo naopak. Stále je cestou na co se dívat. Skalní útvary v ní jsou fantastické.

Oáza BAHARÍJA.

Náš hotel ležel kousek za „hlavním městem oázy Baharíja“ jménem Bawiti. Jeli jsme k němu vlídnou krajinou.

Ve starém městě Bawiti jsme navštívili muzeum. Nedaleko odtud došlo nedávno k senzačnímu nálezu stovek hrobek (prý jich může být až 10 tisíc) s nádherně zdobenými mumiemi. Říká se jim Zlaté mumie a místní muzeum ve zvláštním oddělení uchovává některé z nich (samo naleziště přístupné není).

Podzemní římské hrobky s tradiční egyptskou výzdobou jsou další místní senzací. (Termínem „římské“ jsou vždy myšleny památky z doby, kdy Egypt byl římskou provincií. Z uměleckého a náboženského hlediska se to na vzhledu egyptských památek z oné doby nijak neprojevilo, jsou stále stejně „egyptské“).

Navštívili jsme milé a svérázné vesnické muzeum a ruiny chrámu Alexandra Velikého. Mnohotvárnost krajiny oázy Baharíja doplňuje svou dramatičností vyhlídkový Anglický pahorek, na kterém byla Brity kdysi vybudována pevnost.

Cestou do další oázy se projíždí pasážemi pouště, které bývají samy cílem výletů. Nejprve ČERNÁ POUŠŤ, krajina posetá zvláštními černými oblými kameny, pozůstatky zdejší dávné sopečné činnosti.

Veliký barevný jiskřící kopec zvaný KŘIŠŤÁLOVÁ HORA.

Pak BÍLÁ POUŠŤ, kouzelná divočina s bizarními vápencovými útvary.

Oáza Faráfra je oáza převážně beduinská, odlehlá a nejmenší ze všech oáz západní pouště. Do velké míry si uchovává tradiční životní styl. Příjemný hotel, za ním jeden pramen, od kterého se voda rozvádí zavlažovacími kanály.

Tradiční způsob života v oáze se svým dílem také pokouší uchovávat umělec Badr, který si v městečku postavil stylové muzeum. Není to ale žádný vesnický jeliman, jak by si někdo mohl myslet – svá díla vystavoval již také v mnoha evropských zemích.

Kasr al-Faráfra je stará pevnost z římského období.

OÁZA DACHLA je ze všech čtyř navštívených oáz nejkrásnější.

Významný pískovcový chrám DEIR-AL-HAGAR.

AL-MUZAWAKA – krásně tvarované skalní útvary lidé kdysi vykotlali jak ementál, a dodnes se v těchto působivých skalních formacích nalézají stovky hrobek s mumiemi. Některé mumie nám místní správce ukazoval dokonce velmi detailně.

Pohledné středověké islámské městečko AL-KASR s řecko-římskými základy.

Náš hotel v Dachle ležel v moc krásném místě, poblíž jednoho pramene a obklopen horami, zelenými poli, jezírky a palmami. Na romantické posezení po večeři venku pod zářící oblohou jsme dlouho vzpomínali.

MUT, hlavní město oázy Dachla, se za poslední léta zřejmě velmi změnilo a z původních starých domů, jak o nich hovoří docela nové publikace, skoro nic nezbylo. Také Etnografické muzeum už zde není. Navštívili jsme jej v Al-Kasru, kam bylo přemístěno.

Zato vesnička BALAT se středověkým islámským charakterem je stále stejně půvabná a jakoby se v ní čas zastavil.

Historicky cenná vesnice je také Bašendi ve faraonském stylu, poblíž které se nacházejí římské hrobky.

Největší oázou západní pouště je OÁZA CHARGA. Také tady jsme si na památkách „pošmákli“.

Raně křesťanská nekropole EL BAGAWAT je křesťanský hřbitov se 263 pozoruhodnými kaplemi-hrobkami (kaple nahoře, hrobka pod ní v zemi). Kaple jsou malované a ze všech nejvíce vynikají dvě – Kaple míru a Kaple exodu, na křesťanská témata.

Podél Bagawatu jsme dojeli k paláci-pevnosti kdysi místního místodržícího Mustafy AL-KEŠEV, na strategickém vyhlídkovém místě. Pod kopcem s pevností stojí ruiny raně křesťanského kláštera z 5.-6. století – DÉR AL-KEŠEV.

Po stovky let, různými dynastiemi, byl postupně budován významný CHRÁM HIBIS neboli Amonův chrám. Chrám prochází velkou rekonstrukcí, protože značně trpí spodní vodou. Kolem dokola chrámu rostou palmové háje. A také jedna ukázka toho, že nám v Egyptě smutno nebylo. Egypťané jsou vlídní a přátelští lidé. Rádi si zpívají a tančí. Jen si naši řidiči začali zase něco zpívat a tleskat do rytmu, dalo se vše okolo do tance. Vojenský doprovod, který nás po památkách v oáze doprovázel (který by se neměl fotografovat), se radoval stejně.

Chrám NADURA byl postaven, aby sloužil také jako pevnost na vrcholu jednoho z místních kopců, a poskytuje proto odtud výhled na všechny strany

Nakonec jsme v oáze Charga navštívili Archeologické muzem – dějiny pouštních oáz, osídlených již od doby kamenné.

El-Charga je velké město a tak 5*hotel Pioneer zde nepůsobí nijak nepatřičně.

KONEC OÁZ. Do Luxoru jsme jeli přes Abydos a pak podél Nilu a jeho úrodného zeleného pásu. Souběžně s Nilem vedou zavlažovací kanály.

Nejprve jsme jeli na výlet do dvou lokalit na seznamu UNESCO – do Abydu a Dendery.

ABYDOS je prvotřídní archeologická lokalita a jedno z nejvýznamnějších náboženských středisek, spojených s uctíváním mrtvých. Uctíván zde byl Usire, pán podsvětí a jemu nechal faraon Seti I. postavit velký zádušní chrám. Druhý chrám v abydoském komplexu patří synovi Setiho I., nejslavnějšímu králi egyptských dějin, Ramessovi II.

Historie DENDERY sahá až do pravěku. Ovšem největší proslulosti dosáhla v ptolemaiovské a římské době, kdy se stala centrem kultu bohyně Hathory. Jí byl věnován obrovský a dodnes výborně zachovalý chrámový komplex s překrásnými basreliéfy. Na střeše chrámu, kam se na slunce vynášela socha bohyně, je ještě několik kaplí.

LUXOR leží částečně na rozvalinách staroegyptské metropole Veset, kterou Řekové nazývali Théby. Pozůstatkem té doby jsou na východním břehu Nilu dva úžasné gigantické chrámy - chrám v Karnaku a chrám v Luxoru, a na západním břehu Théby, komplex „města mrtvých“ s mnoha seskupeními hrobek a se zádušními chrámy.

CHRÁM V KARNAKU.

CHRÁM V LUXORU.

Prohlídka LUXORSKÉHO MUZEA. Včetně zvlášť umístěných, nedávno nalezených pokladů ze skrýše v Luxorském chrámu.

THÉBSKÁ POHŘEBIŠTĚ A CHRÁMY neboli „Město mrtvých“ na západním břehu (UNESCO) je nejen fascinující, ale také rozsáhlá lokalita. Těžko volit, co navštívit a co vynechat – jak tomu v běžných turistických programech bývá. Toto jsme neřešili, protože jsme navštívili všechny hlavní části. Stálo to zato.

DÉR EL-MEDÍNA byla vesnicí staroegyptských řemeslníků, kteří tesali a zdobili nádherné skalní hrobky v Údolí králů, Údolí královen a na dalších místech thébského pohřebiště na západním nilském břehu. Na prvém snímku je pohled od zdejších hrobek na ruiny řemeslnických obydlí, a na konci snímku je zdejší chrám. Hrobky řemeslnických předáků, které jsme si prohlédli, jsou nádherné, ale zákaz fotografování tam přísně dodržovali. Chrám, zasvěcený bohyním Maat, Isis a Hathor je uvnitř krásně vyzdobený.

V ÚDOLÍ KRÁLOVEN se nacházejí nejen hrobky královen, ale také královských dětí. O tom, jak to bylo pěkné, opět nelze podat vlastní fotografické svědectví. A nedávno s velkou slávou otevřená nejkrásnější hrobka královny Nefertari, byla bohužel zase již po několik měsíců zavřená.

MEDÍNET HABU, zádušní chrám Ramesse III., je monumentální a značně zachovalá stavba s překrásnou výzdobou.

RAMESSEUM, zádušní chrám Ramesse II.

Nad historickou vesnicí GURNA se nachází asi 400 HROBEK ŠLECHTICů a HODNOSTÁŘŮ. Výzdoba těchto hrobek je fantastická.

Hlavním magnetem DÉR-EL-BAHRÍ je nádherně umístěný zádušní CHRÁM KRÁLOVNY HATŠEPSUT. (Jako prvý však zde byl postaven již o 500 let dříve chrám krále Mentuhotepa, který leží vedle Hatšepsutina terasového chrámu). Hlavní chrám je zasvěcen nejen královně, ale také bohyni Hathor.

ÚDOLÍ KRÁLů leží pod vrcholem, který svým přirozeným tvarem připomíná pyramidu. Ty se však již v Nové říši nestavěly, ale možná výběr údolí tím byl ovlivněn. Údolí je působivé (na snímcích), hrobky také (fotografování zakázáno).

MEMNONOVY KOLOSY jsou jediným pozůstatkem zádušního chrámu Amenhotepa III.

LUXOR – MĚSTO. Mezi senzačními chrámy na východním břehu a pohřebištěm s chrámy na západním břehu jsme si také nezapomněli prohlédnout město, které se půvabně rozkládá podél břehu Nilu. Jedním směrem pěšky, zpět drožkou – jak je tu dobrým zvykem.

PLAVBA PO NILU – z Luxoru do Asuánu, na luxusní lodi M/S Nile Bride (Nevěsta Nilu). Během příjemného nicnedělání na lehátcích a u bazénu pozorování zajímavé a měnící se krajiny. Dvě zastávky cestou u významných chrámů – v Edfu a Kom Ombo.

HORŮV CHRÁM V EDFU, téměř nepoškozený a po Karnaku druhý největší chrám v Egyptě. Edfu bylo osadou a hřbitovem již v době 3000 let př.n.l. a vždy bylo kultovním centrem sokolího boha Hora.

Chrámový komplex v KOM OMBO je dvojitý chrám, zasvěcený dvěma božstvům současně – krokodýlímu bohovi Sobkovi a sokolímu bohovi Haruerovi (Horus starší). Vše je v chrámu postaveno dvojmo, pravá a levá část jsou shodně vybaveny. Pod chrámem jsou obvyklé radovánky – plno obchodů, restaurace, hudba.

Na žádné lodi nechybí závěrečná „galábija párty“, a tak ani my jsme neopomněli si galábii zakoupit. Nabídek bylo všude plno, galábie pěkné a ceny mírné. Bylo vidět, že personál na lodi se na párty těší. Egypťané se rádi radují a my se ochotně vždy přidali. To krásné děvče na posledním snímku je naše egyptská průvodkyně Emi.

Dopluli jsme do ASUÁNU. Asuán je považován za nejkrásnější město celého nilského údolí a my bychom se pod to také podepsali. Říká se mu „brána do Núbie“.

Núbie hrála v dějinách Egypta významnou roli a svědčí o tom také řada úžasných památek – pokud se ovšem zachovaly. Na jih od Asuánu se na prvním nilském kataraktu zvedají dvě velké přehrady. Tvář Núbie však zásadně změnila především ta druhá, mamutí stavba z let 1960-1971. Její jezero tehdy zatopilo celé obrovské údolí mezi prvním a druhým kataraktem. Stavbou bylo (kromě domovů asi 100 tisíc lidí) ohroženo také několikatisícileté kulturní dědictví, které tu zanechala núbijská říše od doby prehistorické až po křesťanskou a islámskou. A proto UNESCO vyzvalo v roce 1960 k mezinárodní akci na záchranu núbijských památek. Došlo zde k největším archeologickým výzkumům, jaké kdy existovaly a vše, co mělo být zatopeno, bylo aspoň zakresleno. Činem přímo fantastickým pak bylo přenesení 22 monumentů na náhradní místa. Patří mezi ně také několik památek v našem programu - chrámový komplex Fílé, chrámy v Nové Kalabše a chrámy v Abú Simbelu.

Do nedaleké NOVÉ KALABŠE byly přestěhovány: Mandulisův chrám v Kalabše, postavený císařem Augustem, skalní chrám Beit el-Wali z doby Ramesse II. a stánek z Kurtásí, půvabná sloupová kaple z řecko-římského období.

CHRÁM FÍLÉ. Fílé byl ostrov na Nilu před prvním nilským kataraktem. Po postavení prvé přehrady byl velký ostrovní chrám zasvěcený bohyni Eset vždy po několik měsíců v roce do poloviny své výšky zatopen. Po stavbě Velké přehrady by však zmizel úplně, a tak byl rozebrán a znovupostaven na nedalekém mnohem vyšším ostrově. Kromě hlavního chrámu se na nové místo přemístily i další objekty – především fotogenický Traiánův kiosek. (Ten pěkný fousatý bůh se jmenuje Bes).

Prohlídka lomu s tzv.Nedokončeným obeliskem s vysvětlením, jak staří Egypťané zhotovovali tak obrovské kamenné objekty.

V Asuánu leží na Nilu spousta ostrovů a mezi nimi dva velké a významné. Na OSTROVĚ KITCHENER, kam jsme dopluli místní plachetnicí zvanou feluka, se nachází botanická zahrada, jakou si zde britský guvernér Kitchener nechal pro svou potěchu vybudovat. Z jedné strany ostrova je velice krásný výhled na pouštní břeh s hrobkami šlechticů.

Felukou jsme pokračovali dál proti proudu Nilu, okolo slavného hotelu a pamětihodnosti Asuánu Old Cataract (v němž kromě řady dalších význačných osob přebývala také Agatha Christie a napsala zde jeden ze svých poutavých příběhů „Smrt na Nilu“). Luxusní historický hotel je nízký a tmavě červený. Vedle něj stojí moderní bílý New Cataract, ve kterém jsme bydleli my.

Příjemnou plavbou jsme se dostali do NÚBIJSKÉ VESNICE. Hodně se hovoří o tom, jak se stěhovaly vzácné núbijské památky mimo dosah vody v jezeru, které po postavení Velké přehrady zatopilo obrovské území. Málokdy však o 100 tisíci lidských bytostí, které se musely stěhovat také. Hodně Núbijců dnes žije podél Nilu poblíž Kom Ombo a další si postavili své vesnice na různých dalších místech. Vesnice si postavili ve stejném stylu, jako vesnice původní, a snaží se stále si udržovat svůj životní styl a kulturu. Ženy se zdobí malbami hennou (a Emi si nechala pomalovat ruku).

Na velbloudech jsme si vyjeli prohlédnout KLÁŠTER SV.SIMEONA, který byl postaven v 7. století a který sloužil také jako pevnost.

OSTROV ELEFANTINA je největším ostrovem na Nilu v Asuánu. Historicky je to lokalita velice významná. Nacházejí se zde rekonstruované ruiny mnoha chrámů a dalších starověkých staveb, které vypovídají o významu tohoto starověkého obchodního centra. Navštívili jsme zde archeologickou lokalitu, nilometr a Asuánské muzeum. Jako pěst na oko pak působí architektonicky odpudivý hotel Oberoi na vzdálenějším konci ostrova.

Náš hotel New Cataract je sice stavba také moderní, ale celkem snesitelná. Pobyt v něm nás naplnil blahem vždy, kdykoli jsme z balkonu pohlédli ven. Na několika snímcích je zachyceno panorama překrásného Asuánu a jeho okolí.

Nevynechali jsme NÚBIJSKÉ MUZEM, ve kterém kromě exponátů byly vystaveny také snímky z dokumentace objektů, které před zatopením nebylo možné zachránit. S hrdostí jsme se dívali na to, že se na čestném místě objevovaly informace také o československé expedici.

Výlet do ABU SIMBELU jsme měli v programu pro pohodlí letecky tam a zpět. Člověk míní a příroda mění. Tento den letadla vůbec nelétala, protože byl silný vítr a písečná bouře. Návštěvu něčeho tak senzačního bychom si ovšem ujít nenechali a rádi jsme kvůli tomu strávili celý den v autobusu cestou tam a zpět. Čekala nás prohlídka jedinečných egyptských monumentů, dvou světoznámých skalních chrámů téměř u súdánských hranic, v srdci starověké Núbie: hlavního chrámu faraona Ramsese II. a menšího chrámu, který faraon nechal postavit pro svou manželku, královnu Nefertari. Díky projektu UNESCO se podařilo oba chrámy znovupostavit na místě mimo hladinu přehrady, a to včetně zachování efektu slunečních paprsků dopadajících na sochy vzadu v chrámu, ve svatyni, při slunovratu.

Chrám Ramesse II.

Chrám královny Nefertari.

Náš zájezd se chýlil ke konci, blížil se odlet do Káhiry a následný odlet domů. Předtím jsme si ještě užili nedělní dopolední volno v Asuánu.

Vydala jsem se nejprve do blízké veliké křesťanské (koptské) katedrály a zažila tu báječné chvíle s lidmi, kteří po mši hodlali pokřtít miminka. Nejenže nic neměli proti tomu, abych si je vyfotografovala a nafilmovala, ale naopak je to zjevně velmi potěšilo. Při následném chozením po městě pak na mě plno lidí ještě volalo a mávalo, jako kamarádi. To byl moc fajn zážitek.