Poznámka:
1. Počkejte, než se načte celý cestopis, tj. dole na liště se objeví "Hotovo"
2. Kliknete-li na foto, zvětší se
"Vzpomínky jsou jediným rájem, ze kterého nemůžeme být nikdy vyhnáni."
Jean Paul AUSTRÁLIE
Tři a půl týdne na přelomu dubna a května 2001.
Austrálie je kontinent velikosti Evropy či Spojených států, který byl
Evropany objeven relativně velice nedávno, teprve před necelými
240 lety. Stalo se tak ve vzrušující době poslední velké vlny zámořských
objevů, na jejímž konci Thomas Cook objevil dlouho předtím tušený
kontinent, nazývaný do té doby „Terra Australia Incognita“ (= „neznámá
jižní země“).
Historie obyvatel tohoto kontinentu je však o desítky tisíc let
starší. Potvrzují to především světově proslulé skalní malby původních
obyvatel, Aboriginů. Ti svoji historicko-mytologickou dobu sami
nazývají „Dremtime“ – čas snů. Příchod bílých osadníků byl pro ně
pohromou, kterou se australská vláda snaží mírnit až opatřeními
posledních let.
Ani relativně krátká historie dnešních Australanů nepostrádala na
dynamičnosti a dramatičnosti. Jen pár momentů: Mnoho prvních nových
obyvatel se do Austrálie dostalo za trest a vězeňská minulost Austrálie
je její nedílnou historickou součástí. Zemí se prohnala podobná zlatá
horečka jako Amerikou a zanechala tu své nesmazatelné stopy. V Austrálii
jsou dodnes v provozu naleziště nejkrásnějších opálů na světě. Nejenom
ale z těchto důvodů Austrálie postupně bohatla a vznikala zde výstavná
města. Tisícikilometrové železniční tratě proťaly kontinent
v severojižním i východozápadním směru a spojily obydlitelné pobřežní
oblasti přes pouště vnitrozemí.
O australské přírodě by se dalo hovořit dlouho, protože Austrálie má
nejunikátnější ekosystém na světě. Nalézá se tu endemická, tedy
jinde se nevyskytující fauna – ve většině případů vačnatci jako klokan,
koala, ptakopysk, ježura, tasmánský ďábel, wombat,…. Velký bradlový
útes, největší korálový systém na světě, je živý organismus o délce 2000
km, který je prý vidět i z Měsíce. Značně endemická je také australské
flora.
Australských fenomén – přírodních, ale i civilizačních je k poznávání
v této obrovské zemi dost.
SYDNEY je
hlavním městem státu
Nový Jižní Wales, je nejstarším australským městem (1788) a
také australským největším městem.
Na letišti na nás čekal náš milý průvodce pro první etapu naší cesty
– Čech Marek Wachtl.
VÝLET LODÍ –
panoramatický pohled na Sydney. Během plavby lodí Kapitán
Cook se nám otevřel pohled na panorama sydneyských mrakodrapů, na
přístav, slavnou Operu, proslulý most Harbour Bridge přes záliv. (Jednou
z místních atrakcí a značně drahým špásem je organizované šplhání nahoru
na most).
Další celkové pohledy na Sydney z vyhlídkové
věže SYDNEY TOWER.
Slavná a velice kultovní pláž BONDI,
pohled na obě strany.
Z dalšího prohlížení města a jeho okolí: Most Spit se klene
přes Middle Harbour a půvabné je celé jejich okolí.
Slavné jsou i další pláže, severní pláže Dee Why a
Curl Curl, a další ve členitém sydneyském prostředí.
Strategické body přístavů a zálivů se nazývají „heads“ - hlavy.
Jsou to protilehlé výběžky pevniny. Byli jsme se podívat na Jižní i
Severní hlavu. Pohled na Sydney ze Severní hlavy.
MANLY je
milé městečko s další slavnou pláží, do kterého se dá dojet autem anebo
také lodí od Opery. Slogan o Manly říká, že se nachází „sedm mil od
města a tisíc mil od starostí“.
V Manly jsme byli 25. dubna a proto jsme zde zažili také
oslavy ANZAC DAY = vzpomínková slavnost na počest účastníků všech
válek, jichž se Austrálie zúčastnila. Byli jsme velmi dojati tím, jak si
země svých hrdinů váží. Něco takového opravdového bohužel z domova moc
neznáme. Podobné oslavy se tento den konaly po celé Austrálii.
OPERA a její okolí.
Nejstarší částí Sydney je čtvrť zvaná The Rocks. Mezi Rocks a
Operou leží pobřežní promenáda a lodní přístav Circular Quay.
V Austrálii jsme spolu s manželem již jednou byli, a tak se znovu po 6
letech rádi fotografujeme před Operou. Pohled na promenádu od Opery.
Dále procházíme městem směrem od Opery k přístavu Darling:
stará nemocnice, australský národní znak, stará kasárna a věznice (dnes
muzeum), katedrála Panny Marie, Hyde Park s muzeem ANZAC vzadu.
Projeli jsme se vyhlídkovým monorailem a prošli Darling
Harbour, druhou nejproslulejší část Sydney, s jeho okolím.
Zhruba půl roku před naším příjezdem se v Sydney konaly letní
Olympijské hry. Byla to velká sláva a Austrálie ve světě zazářila
jako výjimečně přátelská, vlastenecká a ekologicky myslící země.
Pochopitelně, že jsme si prohlédli Olympijský areál a neodolali možnosti
se zvětšit na pravých olympijských stupních vítězů.
Výlet do MODRÝCH HOR.
Součástí Velkého předělového pohoří, které se táhne od jižní Victorie až
po sever Queenslandu, jsou nejen Modré hory, ale také Sněžné hory (ze
Sydney směrem na Canberru) s nejvyšší horou Austrálie. Modré hory jsou
velmi krásné a často značně modré, což je dáno vypařováním silic
z eukalyptů, kterými jsou porostlé.
Navštívili jsme Katoombu, hlavní středisko Modrých hor,
projeli se nejstrmější železnicí na světě, při procházce
obdivovali monumentální výhledy do daleka a také prozkoumali proslulý
útvar Tři sestry.
Skyway – lanovkou, která vede přes hluboký kaňon – jsme
tentokrát nejeli, ale před šesti lety někteří z nás ano. Tuto atrakci
zvládá asi málokdo, jeli jsme tenkrát jen dva.
CANBERRA je
hlavním městem celé Austrálie. Byla postavena „na zelené louce“
okolo umělého jezera Griffin, na místě, kde do té doby byla jen příroda
a ovčí farma. Vybudování úplně nového hlavního města ukončilo v roce
1908 letité spory o tom, zda hlavním městem Austrálie má být Sydney nebo
Melbourne. Canberra leží na spojnici zhruba uprostřed mezi nimi.
Před vjezdem do města jsme navštívili ovčí farmu. Předvedli
nám tady výcvik ovčáckých psů, házení bumerangem (o což jsme se
pokoušeli také) a stříhání ovcí.
Častí klienti naší cestovní kanceláře vědí, že nikdy v programu
nechybí všechny možné výškové a panoramatické pohledy, které jsou
k dispozici. Pro jsme se na Canberru podívali nejprve z Červeného
vrchu a pak ještě z Vyhlídkové věže TELSTRA TOWER, která byla
zase postavena na Černém vrchu. Na konci hlavní třídy se nachází
nová budova parlamentu, převážně umístěného v podzemí.
TASMÁNIE,
do níž jsme se rychle letecky přemístili, je největší australský ostrov
(velký asi jako naše republika) a úplně odlišný od hlavní pevniny. Je to
kraj s překrásnou divokou přírodou a milými městečky.
Hlavním městem
australského státu Tasmánie je půvabný
HOBART, druhé
nejstarší australské město (1804). Město leží na sedmi pahorcích mezi
břehy řeky Derwent. Koloniální styl 19. století stále převažuje a mnoho
dobře udržovaných historických budov zdobí město dodnes. Nad městem se
tyčí dominanta kraje Mt Wellington.
Z prohlídky města: Botanická zahrada. Tasmánský most.
Historická pevnost Kangaroo Bluff. Vyhlídky z Rossy Hill.
TASMAN DEVIL PARK
na Tasmánském poloostrově je zoo, které se specializuje na
„Tasmánského ďábla“ – nejznámějšího tasmánského živočišného endemita.
PORT ARTHUR
sloužil v letech 1830-1877 jako vězení nejtěžších zločinců. Pak
byl objekt opuštěn a několikrát poškozen požárem buše. Tragickou pověst
Port Arturu ještě před několika lety doplnil šílený ostřelovač
nesmyslným masakrem 35 lidí.
Ani se nechce věřit, že toto dnes příjemné výletní místo bylo jedním
z nejstrašnějších australských vězení. Po prohlídce areálu jsme projeli
lodí okolo Ostrova mrtvých. Na závěr trochu uvolnění, jak to má
být: každý jsme si v ruletě vytáhli svou kartu a pak postupovali
svérázným muzeem podle osudu, který jsme si vylosovali (ubohé
holčičky například skončily v okovech).
Východní pobřeží
TASMÁNSKÉHO POLOOSTROVA je divoce romantické, a odpovídají
tomu i některé místní názvy např. Ďáblova kuchyně. Další snímek:
Tasmánský oblouk. V Pirátském zálivu je k vidění
ojedinělá přírodní „dlažba“, která vznikla tlakem před miliony let.
NÁRODNÍ PARK Mt.FIELD
v údolí řeky Derwent je pokrytý velmi divokými neprostupnými pralesy,
hustě porostlými mechem. Procházka divočinou k Russelovým vodopádům.
Národní park (přesněji dvojpark)
CRADLE MOUNTAIN – LAKE St.CLAIR
je zapsán na seznamu UNESCO a je považován za jedno z nejhodnotnějších
přírodních míst na zemi. Deštné pralesy, jezera a divoké řeky tu
vytvářejí místy ještě vůbec neprozkoumaný ekosystém, kde prý dosud
přežívá záhadný tasmánský tygr, oficiálně vyhubený koncem 30. let 20.
století.
Jezero St.Clair a jeho okolí.
Národní park FRANKLIN-GORDON
WILD RIVERS – hora zvaná Francouzova čepice. Procházka
lesem k Nelsonovým vodopádům.
Nádhernou přírodu vystřídala měsíční krajina v okolí kdysi zlatých,
dnes měděných dolů v okolí města
QUEENSTOWN. Samo
město působí dojmem filmových kulis starého zlatokopeckého město.
Zato STRAHAN
je město, které nám učarovalo. Strahan je jediným přístavem na
tasmánském západním pobřeží a východiskem do národního parku Franklin-Gordon
Wild Rivers. Je však zejména proslulý krásou zálivu
Macquairie Harbour, do kterého ústí řeka Gordon.
Strahan byl založen pro potřeby dřevařského průmyslu, který využíval
práci trestanců, umístěných na ostrově Sarah uprostřed zálivu.
Nelze tady opomenout, jak jsme u zálivu bydleli – v malých domečcích
přeměněných na hotel. Dodnes, když účastnící tohoto zájezdu mezi sebou
řeknou „peřinky“, je jasné, o čem je řeč. Domečky byly rozkošné nejen
naven, ale uvnitř navíc úžasně útulné a měly v postelích báječné
lehoučké nadýchané „peřinky“. Vzhledem k tomu, že večer tu bylo dost
chladno, je to vzpomínka hřejivá.
Na snídani jsme se vyšplhali do restaurace na vršku, odkud byl krásný
výhled na záliv a na přístav.
Výlet lodí po Zálivu
Macquairie a po řece Gordon. Ze Strahanu jsme projeli
obrovským zálivem, který je u výjezdu na širé moře velmi úzký. Tato část
se nazývá Hells Gate (Brána do pekla). Na obou stranách Brány do
pekla se nacházejí heads (hlavy) a každá hlava (= kontrolní místo
do zálivu) má svůj maják. Záliv slouží také k chovu krevet.
Prohlédli jsme si ostrov Sarah a zase si říkali, jako v Port
Arthuru, jak je možné, že na tak nádherných místech si lidé tolik
ubližovali. Podmínky pro vězně tu byly podobně kruté.
Nakonec jsme se projeli po řece Gordon a nyní obdivovali
národní park Franklin-Gordon Wild Rivers zase z jiného
pohledu.
POBYT V CRADLE
MOUNTAIN. Štít hory s tímto názvem (=“kolébka“) je
symbolem státu Tasmánie. Cradle Mountain je název jak hory, tak i
celého parku s původními pralesy, původní luční květenou, působivými
horskými štíty a hlubokými jezery.
Bydleli jsme moc krásně, uprostřed národního parku v Cradle
Mountain Lodge. Okolo chatek poskakovali klokánci wallaby a byly tam
také další mršky (př.zřejmě kusu liščí), které jsme někdy identifikovali
až z knih.
Výlet k jezeru Dove, nad kterým se tyčí hora Cradle
Mountain. Jezero je nádherné, a to ze všech stran.
Okolí Cradle Mountain Lodge. Zde se nabízí nespočet báječných
vycházek do blízkého okolí: Cesta ke dvěma vodopádům, cestou hopsající
klokan wallaby. Vycházka do divokého lesa, na jejímž konci se nám
naskytl nezapomenutelný pohled na vrcholky hor ozářené zapadajícím
sluncem.
Cestou do Laucestonu,
odkud jsme odletěli do Melbourne, jsme jeli krajem s velkými nástěnnými
malbami, murales, jak někde v Jižní Americe. Daňčí farma. Nejvíce
je bylo pomalované koloniální městečko Sheffield.
MELBOURNE
je hlavní město australského
státu Victoria a
druhé největší australské město. Je to město s pravoúhlým koloniálním
uspořádáním ulic v centru, město plné krásných parků a zahrad, město
s mnoha slavnými sportovišti a město velice kulturní. Je proslulé také
svými „národními“ čtvrtěmi s restauracemi všech proveniencí. V Melbourne
se nachází největší muzejní komplex jižní hemisféry a za pozornost stojí
také půvabné nákupní pasáže.
Prohlídku města jsme zahájili výhledem z vyhlídkové
věže RIALTO.
Čínská čtvrť. Parlament. Knihovna. Obrovské
nákupní středisko s hodinami, které hrají každou celou hodinu
slavnou „Matyldu“. Pomník Burkemu a Willsovi, kteří si jej
zasloužili, i když se jim přejít Austrálii z jihu na sever nepodařilo.
Historická budova nádraží, oblíbeného místa melbournských
schůzek. Další záběry z procházky městem.
Nábřeží řeky Yarra se za 6 let, co jsme tu nebyli, velice
změnilo. Vznikl zde celý komplex nových staveb, včetně výškové budovy
Crown s kasinem a restauracemi. Pohled na druhou stranu řeky, na
panorama výškových budov Melbourne ale zůstal stále stejně pěkný.
Australskému svazu bylo v roce 2001 právě 100 let.
Kulturně-muzejní komplex se nachází za mostem, směrem od
centra. Jsou tu divadla, muzea, galerie, Památník válečných hrdinů.
BALLARAT je
pěkné město, které vzniklo poté, co zde bylo v roce 1851 objeveno zlato
a vypukla zlatá horečka.
Staré časy připomíná přesná replika zlatokopeckého městečka
nedaleko Ballaratu
SOVEREIGN HILL. Komentář netřeba.
BALLARAT WILDLIFE
PARK je výborná přírodní zoo s australskou faunou –
klokani, koala, tasmánský ďábel, emu, wombat (byl to Patrik, na kterého
jsme se od minule pamatovali a který teď už byl ve wombatím důchodu),
ježura a další endemiti.
Výlet do pohoří
DANDENONGS. Součástí národního parku Dandenong Ranges, který
se rozkládá nad Melbourne, je také Sherbrook Forest (Sherbrookský
les) s družnými papoušky a s obrovskými stromy jménem „mountain ash“
neboli „blahovičník horský“. Spolu s americkými sekvojemi patří
k největším stromům na světě.
Přes Dandenongs jsme k večeru dojeli na
PHILLIP ISLAND,
kde žije rozsáhlá kolonie tučňáků malých, a kde se každý den po
západu slunce koná stejné dojemné „představení“ – tučňáci se vrací
z moře s úlovkem pro svá mláďata, která čekají v norách v zemi.
Fotografovat se s bleskem nesmí a bez blesku to nejde – proto zakoupená
pohlednice.
ADELAIDE je
hlavním městem australského státu
Jižní Austrálie,
a je čtvrtým největším australským městem. Výstavné město s mnoha
historickými budovami, kostely a parky, ležící u řeky Torrens, je
obklopené borovicovými lesy, vinařskými podniky a fantastickým pobřežím.
Z procházky městem: Parlament. Socha na památku anglo-búrské
války. Viktoriino náměstí.
TANDANYA – aboriginský kulturní ústav spravovaný
domorodci místního kmene Kaurna, s milým děvčetem v pokladně.
GLENELG je pobřežní čtvrť, která by při návštěvě Adelaide
neměla chybět. Zajeli jsme si tam přes den, a pak ještě večer tak, jak
se má – historickou tramvají.
Výlet na KANGAROO
ISLAND (=“klokaní ostrov“) – ostrov nedaleko Adelaide s 19
rezervacemi a národními parky – další báječný den. Tento ostrov
představuje úžasnou oázu divoké přírody a je proslulý množstvím divoce
žijících druhů zvířat v člověkem neporušené přírodě. Je celý zelený,
porostlý různými eukalypty, stromy tea tree a bušem. Většinou jsme jeli
po naprosto prázdné silnici a všude bylo báječné ticho.
Naše parta zabrala celé malé letadlo.
Seal Bay
(=“zátoka lachtanů“), přírodní rezervace.
Koalí alej
– koaly ve svém eukalyptovém prostředí a na svobodě.
Remarkable Rocks
je úžasná skalní formace na špičce poloostrůvku, lahůdka pro šutromily a
značně magické místo.
Maják Cape du Couedic
v národním parku Flinders Chase u velice divokého pobřeží.
Klokan v pozdně odpoledním slunci.
COOBER PEDY
je malé, ale světoznámé městečko. Je synonymem života v pustém
vnitrozemí a synonymem průkopnického ducha osadníků, hledajících v nové
zemi štěstí. Coober Pedy je velmi podivuhodné městečko. Jednak proto, že
jde o největší nejen australské, ale i světové opálové naleziště,
a nesporně také proto, že město uprostřed horké pouště je unikátně skoro
celé postavené pod zemí. A to včetně krásného hotelu, ve kterém
jsme během našeho dvoudenního výletu z Adelaide, přenocovali.
Cestou tam i zpět bylo letadlo zase naše. Během letu bylo
možné pozorovat „červený vnitřek Austrálie“ a zdejší soustavu solných
jezer.
Hotel Desert Cave je sám místní atrakcí, protože je skoro celý
ukryt také v podzemí (kde je velmi příjemně).
Důl-muzeum UMOONA.
Těžba opálů. Už z letadla
jsme viděli snad miliony kopečků vytěžené hlušiny. Mezi kopečky se
nachází stejné množství děr. Dodnes se tu opály těží jak postaru, tak
pomocí strojů. A to hned od okraje městečka. Opály jsou posledním
minerálem, který může efektivně dobývat osamocený horník. Kdokoli zde na
základě licence může zkusit své štěstí. A pro náhodné návštěvníky je
dobré znát pravidlo: vše, co leží na zemském povrchu, patří nálezci.
Pravidlo jsme sice znali, ale k ničemu nám bohužel nebylo.
Obydlí si tu lidé staví
v zemi z praktických důvodů, protože je tam stabilně snesitelná teplota,
i když v létě jsou tu nepředstavitelná vedra. Většinou lidé používají
bývalé důlní štoly, které si pro obývání upraví. Byli jsme u jedné
rodiny na návštěvě. Když si zde lidé chtějí pořídit větší byt, prostě si
vykopou další pokoj.
Prohlídka města. V Coober
Pedy žije asi 5 tisíc lidí zhruba 50 národností. Pravoslavný kostel.
Hřbitov, na kterém jsme našli také mnoho českých jmen, včetně zde
proslulého Franty Fialy – prý jednoho ze vzorů pro „Krokodýla Dundeeho“.
Katolický kostel.
V Coober Pedy jsme měl již ze Sydney domluvený sraz s naším
kamarádem a sydneyským průvodcem Markem Wachtlem, který sem jel se
sestrou a její kamarádkou na dovolenou. Strávili jsme příjemný večer
v místním hostinci.
Prošli jsme se z města ven, abychom se podívali na
Stuart Highway, slavnou silnici,
která vede přes celý kontinent z jihu na sever Austrálie v místech, kudy
Stuart Austrálii jako prvý prošel pěšky. Dnes tudy (pouze tudy a nikde
jinde) jezdí přes celý kontinent obrovské kolosy zvané silniční vlaky.
Jeden tu právě stál v odstavném prostoru, takže byla příležitost si jej
pěkně vyfotit.
Výlet do národního parku BREAKAWAYS
neboli na „Malovanou poušť“.
V červené nekonečné rovině se občas vyskytují nečekané věci. A moc
krásné ! Nakonec jsme dojeli až k „Psímu plotu“, který v délce
5400 kilometrů půlí zemi. Byl postaven před více než 100 lety na ochranu
ovcí před divokými psy dingo.
Výlet do vinařské
oblasti BAROSSA. Z Coober Pedy jsme se vrátili do Adelaide,
abychom na závěr pobytu v Jižní Austrálii si udělali ještě jeden báječný
výlet. Barossa je nejvýznamnější vinařskou oblastí Austrálie.
Padesát velkých a menších vinařských podniků leží ve velmi malebné
zvlněné krajině dvou údolí – Barossa a Eden.
Stavili jsme se za den v několika vinných sklepích a projeli a prošli
se překrásnou přírodou. K našemu překvapení jsme narazili mezi
všudypřítomnými ovcemi také na chov lam Alpak.
DARWIN je
hlavní město australského státu
Severní teritorium.
Leží u pobřeží Timurského moře. Město postihly v relativně nedávné době
dvě pohromy – jednak japonské bombardování za 2. světové války a ještě
horší byl cyklon Tracy na Štědrý den 1974, který město ze tří čtvrtin
srovnal se zemí. Vše se od té doby v Darwinu datuje „před Tracy“ a „po
Tracy“.
Nejen svým názvem Severní teritorium, ale hlavně celkovým
charakterem se jedná o stát značně odlišný od ostatních australských
států.(„Teritorium“ proto, že nemá dost obyvatel na to, aby byl úředně
uznán státem, kterým ale fakticky je). V Severním teritorium žije asi
170 tisíc lidí, a z toho polovina v Darwinu.
Severní teritorium se dělí na dvě části, které se nazývají
„Top End“ a „Rudé vnitrozemí“ (Alice Springs, Ayers Rock).
Top End je tropický cíp Severního teritoria, který se
vyznačuje bujně zelenou prastarou krajinou. Po tisíciletí byla domovem
Aboriginů (Austrálců) a nalézá se zde nejvelkolepější a nejstarší
sbírka skalního umění na světě. Austrálci tvoří třetinu populace
Severního teritoria a patří jim polovina jeho území. V něm mohou
plně zachovávat a rozvíjet svoji identitu.
Národní park Kakadu
leží asi 250 km na východ od Darwinu ve středu území Top Endu, je zapsán
na seznamu kulturního a přírodního dědictví lidstva UNESCO a je
největším národním parkem Austrálie.
Cestou do Kakadu parku jsme nejprve navštívili přírodní muzeum
Windows of the Wetlands (=“okno do mokřadů“). Pak už následoval
vjezd do parku. Přejeli jsme Jižní Aligátoři řeku. Období
dešťů, během kterého je většina parku nepřístupná, protože cesty jsou až
několika metry zatopeny vodou, skončilo nedávno, a tak tu a tam
projíždíme ještě vodou.
Nejvýznamnější lokalitou skalních maleb je UBIRR ROCK. To, co
jsme znali z knih, jsme teď mohli obdivovat ve skutečnosti. Navíc
v nádherné krajině.
Z jedné velké skály je vidět až do Arnhemské země. Hradba skal
na obzoru u Jižní Aligátoři řeky tvoří přirozenou hranici památného
území původních obyvatel. Arnhemská země je pro návštěvníky nepřístupná
- je pouze aboriginská.
Ráno před svítáním jsme si udělali lodní výlet po billabongu (=
australský výraz pro tůň, bažinu, a pod) jménem Yellow waters za
pozorováním mnoha druhů ptáků, krokodýlů a celé této tiché a půvabné
přírody.
Druhé nejznámější centrum aboriginských skalních maleb se
jmenuje NOURLANGIE ROCK.
Také z Nourlangie Rock byl výhled na Arnhemskou zemi, ale lepší jsme
měli při výletu helikoptérou nad ní. Na prvém snímku je před
hradbou skal, které tvoří hranici, vidět jeden uranový důl. Plánované
rozšíření těžby uranu, bauxitu a zlata naráží v Severním teritoriu na
silný odpor místních lidí a především Aboriginů.
Zastávka u pěkného billabongu.
Navštívili jsme aboriginské kulturní středisko VARADJAN.
Katherine Country
je další nádherný kus Austrálie. Město Katherine je
sice po Darwinu a Alice Springs třetí největší město Severního
teritoria, ale i tak je to město velice malé - „jeden obchod, jedna
hospoda“ jak se říká této velikosti v Austrálii. Je však východiskem
k řadě lákavých cílů.
Lodní výlet po kaňonu řeky Katherine. Ve skoro 2 miliardy let
starém červeném pískovci vymodelovala voda na padesáti kilometrovém
úseku řeky 13 členitých roklí. Kaňon řeky Katherine patří k dalším
australským přírodním divům a prvořadým turistickým atraktivitám. Kaňon
a jeho skalní útvary jsou součástí národního parku Nitmiluk.
Stromy u přístaviště byly doslova obaleny kaloni (= netopýr
veliký jak slepice), kteří viseli hlavou dolů, vřeštěli, páchli a občas
zaplácali svým paletkem, jako když se vyklepává deštník, aby se
ochladili.
Krásná kapitánka nejen dobře řídila, ale ještě nám vyprávěla do
mikrofonu. Projeli jsme s ní dvě rokle, dvěma různými loděmi s krátkým
pěším přesunem po souši.
Příklad jedné obědové zastávky. Rustikální restaurace má
vlastní jezírko, ve kterém chovají ryby barramundi, dravce – a
také vyhlášenou lahůdku. Mňam.
Mataranka
je malé městečko, jehož okolí se nazývá „Never Never“ podle
australského kultovního románu průkopnice osídlování Austrálie Janie
Gunnové „My z Nikdy Nikdy“, v němž líčí život na místní farmě. Zvláštní
jméno proto, že ti, kteří zde žili, si – ač se to mnohým zkraje zdálo
nepravděpodobné – zdejší kraj zamilovali tak, že už nikdy odtud
nedokázali odejít.
Zdejší kraj je jedním z míst australského „outbacku“, který
Australané považují za tu „pravou“ Austrálii. Když se zde v roce 1980
točil film podle předlohy slavné knihy, byla postavena věrná replika
osady z počátku 20. století. Vznikl tak skanzen, kde je k vidění životní
styl lidí v divočině před sto lety.
Poblíž Mataranky se nachází přírodní termální koupaliště
v idylickém místě uprostřed deštného lesa s palmami.
V městečku Adelaide
River jsme navštívili válečný hřbitov. Také jsme tam
poobědvali v restauraci, která se pyšní vycpanou filmovou hvězdou. Je to
buvol Charlie ze dvou dílů filmu o Krokodýlu Dundeem. Hoch pod ním je
náš průvodce-řidič v této etapě cestování, velmi svérázný řízek.
Ve městě Batchelor
náš krajan a velký dobrodruh Bernard Havlík dožil svůj život pokojně
jako městský zahradník. Žil zde od roku 1954 a stesk po vlasti ho nikdy
evidentně neopustil. V městském parčíku postavil v letech 1974-8
dvoumetrovou repliku hradu Karlštejn. Do kamenné desky pak vytesal verše
Jaroslava Vrchlického: „Poutníče postůj, v dálku než bludná tě zanese
noha, kamenů poslouchej hlas, vlasti jimi zní řeč…“
Národní park
LICHTFIELD patří k velmi oblíbeným australským parkům,
protože je plný vodopádů, kamenných útvarů, roklí a jezer. Jeho
specialitou jsou termitiště dvojího druhu - jednak zvláštní
obrovská „magnetická“ termitiště (podle jejich severojižní orientace).
Druhým termitištím se říká „katedrálová“.
DARWIN,
kam jsme se obloukem vrátili, je město nové a moderní. Není divu, když
jej zničilo jednou bombardování, a podruhé tajfun. Západy slunce
v Darwinu jsou prý nezapomenutelné, a tak je tu jeden na rozloučenou se
Severním teritoriem.
CAIRNS na
severu „prázdninového“
státu Queensland leží v oblasti, kde se tropický prales
potkává s korálovým útesem. Cairns je významným turistickým střediskem,
protože je základnou k mnoha výletům.
Pár záběrů z milého města:
Výlet do aboriginské
KURANDY. Kuranda leží v deštném pralese zvlněné náhorní
planiny Atherton Tablelands nad pobřežím.
Projeli jsme se obojživelníkem po divoké přírodě deštného
lesa.
Shlédli jsme aboriginské představení a s milými lidmi navázali
letmé, leč přátelské vztahy.
Absolvovali „Dreamtime Walk“, prezentaci aboriginské kultury a
zvyků.
A splnil se mi sen – pochovat si koalu. Myslím, že tomu
neodolalo mnoho lidí z naší party.
Cesta zpět do Cairns 110 let starým vyhlídkovým vlakem
(zubačkou). Vlak projíždí 15 tunelů, kaňonem Barron, okolo vodopádů
Barron a velmi krásný je pohled při sjezdu do nížiny.
Výlet na Green
Island a Velkou korálovou bariéru. Velký bariérový útes je
největší živočišný komplex na světě. Je dlouhý 2000 km, široký 80 km a
jeho stáří se odhaduje na 2-12 milionů let.
Navštívili jsme tento korálový svět také před šesti lety, a byli jsme
nyní zděšeni, k jak velkému rozdílu za tak krátkou dobu došlo. Zprávy,
které lze občas číst v novinách, ani trochu nepřehánějí. Korálový útes
je v kritickém stavu, a nejenom ten zdejší, nýbrž je to celosvětová
záležitost. Někde v tuto chvíli více, někde to ještě není tak patrné.
Největší podíl viny má globální oteplování, ale stejně tak znečišťování
moří z lodí, ze zemědělství a z dalších důvodů. Byl to krásný výlet, ale
ten smutek zůstal.
Green Island (Zelený ostrov) je ostrůvek s korálovým pískem
kolem dokola a s malým deštným pralesem uprostřed. Obejít se dá za půl
hodiny. Již po léta na něm sídlí Muzeum Oceánie (Melanésie) –
která se rozkládá na ostrovech na východ a na sever odtud.
Připluli jsme k plošině, zakotvené v zemi a lodníci ji spojili
s lodí. Tak vznikla v moři větší základna pro pozorování korálů a
trávení času podle vlastního gusta: jízda poloponorkou, šnorchlování,
potápění, slunění.
Výlet na CAPE
TRIBULATION, do národních parků komplexu WET TROPICS.
Procházka v romantickém údolí, v deštném pralese u řeky Mossman.
Projížďka po řece Daintree ve stejnojmenném národním parku. (Byli
jsme svědky chycení zvláštního druhu žraloka. Poté, co si rybáři
vychutnali svůj úspěch před nečekaným obecenstvem, dostal žralok zase
svobodu – jak se v národním parku sluší a patří). Pohled z vyhlídky na
ústí řeky Daintree.
CAPE TRIBULATION znamená v překladu „Mys soužení“.
Zdejší místo tak v roce 1770 nazval James Cook poté, co zde na korálech
ztroskotal a musel měsíc a půl loď opravovat. I dnes může u „Mysu
soužení“ dojít k soužení také – překrásná pláž (ale i další pláže
Queenslandu) jsou po mnoho měsíců pro koupání nepoužitelné, protože se
ve vodě vyskytuje medůza čtyřhranka smrtelná.
PŘÍDAVEK NA ZÁVĚR.
V Cairns, tomto tropickém ráji jsme naše putování po
Austrálii zakončili, stejně tak, jako v roce 1995, kdy jsme
Austrálii poprvé navštívili spolu s manželem. Zájezdy do zemí, ve
kterých už jsem jednou byla, nikdy neopakuji. Austrálie byla
výjimkou.
Jednak proto, že Austrálie je naprosto báječná země s přitažlivou
atmosférou a bezvadnými lidmi. Nechali jsme tam velký kus srdce a
uvědomili si, že se tam znovu podíváme moc rádi. A také proto, že stále
bylo dost míst, které jsme v Austrálii při prvém pobytu neviděli.
Udělali jsme totiž před lety to, co často dělá dost cestovatelů -
podlehli jsme rozšířenému nešvaru a spojili výlet do Austrálie
s výletem na Nový Zéland. A proto vím, že by se to dělat nemělo.
Je k tomu mnoho důvodů:
Především normální čas, který běžně takovým cestám můžeme věnovat
(cca měsíc, jako jsme byli tenkrát) na obě země prostě nestačí. Obě země
jsou turistické velmoci, obě jsou velké (zejména Austrálie je obrovská)
a obě se vyznačují vysokou variabilitou turistických atraktivit.
Prozkoumali jsme tenkrát sice docela dobře oba ostrovy Nového Zélandu,
ale na Austrálii se tím pádem tolik nedostalo.
A hlavně – jsou to země vzájemně naprosto odlišné. Mají každá
úplně jinou přírodu, jinou krajinu, jinou historii osídlování Evropany
(do Austrálie za trest, na Nový Zéland za odměnu), mají naprosto jiné
domorodé etnikum s úplně jinou kulturou.
Při koncipování nového zájezdu do Austrálie, který vznikl vlastně
na přání našich stálých klientů, jsem vycházela pochopitelně také
z předchozích zkušeností. Ráda jsem znovu zařadila do programu Sydney,
Melbourne a Cairns – vždy s jejich okolím. Ale ne už místa, o kterých
vím, že zas tak moc za to nestojí.
Například často nabízený a vychvalovaný celodenní výlet „Great
Ocean Road“ z Melbourne, protože byl velmi nudný. Pár pěkných
pískovcových skal (Dvanáct apoštolů, Londýnský most), vzniklých vodní
erozí, ke kterým jedete nekonečně dlouho:
Do programu jsem nezařadila také slavnou skálu Ayers Rock
v rudém středu země, ale tu z praktických důvodů:
Je to výlet jak časově, tak finančně velmi náročný (a zájezd v roce
2001 byl už tak dost dlouhý a jeho cena už tak nebyla malá).
V těchto místech Austrálie panuje obrovské vedro a v mnoha obdobích
roku tam nesnesitelně obtěžují mouchy (jak sami už známe). Aby to bylo
zdravotně únosné, nelze do programu zařadit nic jiného, než pohledy na
Ayers Rocks a na Olgas z různých stran, a při východu či západu slunce.
Žádné náročné výlety – a tam jsou náročné všechny výlety. (Nepřeháním,
např. při výstupu na slavnou skálu již zemřely desítky lidí, a to včetně
mladých a trénovaných).
A tak na konec dokumentace z roku 1995:
Národní park ULURU –
KATA TJUTA neboli slavné skály AYERS ROCK (ULURU) a
OLGAS (KATA TJUTA). Slavné červené monolity v červeném středu
Austrálie, a posvátná místa Aboriginů.
AYERS ROCK – ULURU. Cestou
kolem dokola. Na pár místech je povoleno na skálu vylézat (pokud to není
momentálně zakázané kvůli vyšší než povolené teplotě 38°C). Na skále
jsou místy cedulky se jmény těch, kteří své síly přecenili.
OLGAS (= 36 x kopec jménem OLGA) neboli
KATA TJUTA (mnoho hlav). Po příjezdu jsme vyfasovali čutoru
s vodou před 6-ti kilometrových pochodem „Údolím větru“. Po nějaké době
pochodu se počasí rychle zhoršovalo. Blížilo se několik bouřek a
blýskalo se ze všech stran. Vítr neúnosně zesílil. Údolí jsme
přejmenovali na „Údolí vichřic“ a zvolili rychlý ústup.
Busem jsme objeli skály na druhou stranu, kam jsme původně soutěskou
mezi skalami měli dojít. Tady vítr vůbec nefoukal, jen blesky to
nevzdaly, a bylo standardní vedro 40°C. Za odměnu jsme na poušti při
západu slunce dostali šampaňské a barbecue.
|