AUSTRÁLIE

Tři a půl týdne na přelomu dubna a května 2001.

Austrálie je kontinent velikosti Evropy či Spojených států, který byl Evropany objeven relativně velice nedávno, teprve před necelými 240 lety. Stalo se tak ve vzrušující době poslední velké vlny zámořských objevů, na jejímž konci Thomas Cook objevil dlouho předtím tušený kontinent, nazývaný do té doby „Terra Australia Incognita“ (= „neznámá jižní země“).

Historie obyvatel tohoto kontinentu je však o desítky tisíc let starší. Potvrzují to především světově proslulé skalní malby původních obyvatel, Aboriginů. Ti svoji historicko-mytologickou dobu sami nazývají „Dremtime“ – čas snů. Příchod bílých osadníků byl pro ně pohromou, kterou se australská vláda snaží mírnit až opatřeními posledních let.

Ani relativně krátká historie dnešních Australanů nepostrádala na dynamičnosti a dramatičnosti. Jen pár momentů: Mnoho prvních nových obyvatel se do Austrálie dostalo za trest a vězeňská minulost Austrálie je její nedílnou historickou součástí. Zemí se prohnala podobná zlatá horečka jako Amerikou a zanechala tu své nesmazatelné stopy. V Austrálii jsou dodnes v provozu naleziště nejkrásnějších opálů na světě. Nejenom ale z těchto důvodů Austrálie postupně bohatla a vznikala zde výstavná města. Tisícikilometrové železniční tratě proťaly kontinent v severojižním i východozápadním směru a spojily obydlitelné pobřežní oblasti přes pouště vnitrozemí.

O australské přírodě by se dalo hovořit dlouho, protože Austrálie má nejunikátnější ekosystém na světě. Nalézá se tu endemická, tedy jinde se nevyskytující fauna – ve většině případů vačnatci jako klokan, koala, ptakopysk, ježura, tasmánský ďábel, wombat,…. Velký bradlový útes, největší korálový systém na světě, je živý organismus o délce 2000 km, který je prý vidět i z Měsíce. Značně endemická je také australské flora.

Australských fenomén – přírodních, ale i civilizačních je k poznávání v této obrovské zemi dost.

SYDNEY je hlavním městem státu Nový Jižní Wales, je nejstarším australským městem (1788) a také australským největším městem.

Na letišti na nás čekal náš milý průvodce pro první etapu naší cesty – Čech Marek Wachtl.

VÝLET LODÍ – panoramatický pohled na Sydney. Během plavby lodí Kapitán Cook se nám otevřel pohled na panorama sydneyských mrakodrapů, na přístav, slavnou Operu, proslulý most Harbour Bridge přes záliv. (Jednou z místních atrakcí a značně drahým špásem je organizované šplhání nahoru na most).

Další celkové pohledy na Sydney z vyhlídkové věže SYDNEY TOWER.

Slavná a velice kultovní pláž BONDI, pohled na obě strany.

Z dalšího prohlížení města a jeho okolí: Most Spit se klene přes Middle Harbour a půvabné je celé jejich okolí.

Slavné jsou i další pláže, severní pláže Dee Why a Curl Curl, a další ve členitém sydneyském prostředí.

Strategické body přístavů a zálivů se nazývají „heads“ - hlavy. Jsou to protilehlé výběžky pevniny. Byli jsme se podívat na Jižní i Severní hlavu. Pohled na Sydney ze Severní hlavy.

MANLY je milé městečko s další slavnou pláží, do kterého se dá dojet autem anebo také lodí od Opery. Slogan o Manly říká, že se nachází „sedm mil od města a tisíc mil od starostí“.

V Manly jsme byli 25. dubna a proto jsme zde zažili také oslavy ANZAC DAY = vzpomínková slavnost na počest účastníků všech válek, jichž se Austrálie zúčastnila. Byli jsme velmi dojati tím, jak si země svých hrdinů váží. Něco takového opravdového bohužel z domova moc neznáme. Podobné oslavy se tento den konaly po celé Austrálii.

OPERA a její okolí. Nejstarší částí Sydney je čtvrť zvaná The Rocks. Mezi Rocks a Operou leží pobřežní promenáda a lodní přístav Circular Quay. V Austrálii jsme spolu s manželem již jednou byli, a tak se znovu po 6 letech rádi fotografujeme před Operou. Pohled na promenádu od Opery.

Dále procházíme městem směrem od Opery k přístavu Darling: stará nemocnice, australský národní znak, stará kasárna a věznice (dnes muzeum), katedrála Panny Marie, Hyde Park s muzeem ANZAC vzadu.

Projeli jsme se vyhlídkovým monorailem a prošli Darling Harbour, druhou nejproslulejší část Sydney, s jeho okolím.

Zhruba půl roku před naším příjezdem se v Sydney konaly letní Olympijské hry. Byla to velká sláva a Austrálie ve světě zazářila jako výjimečně přátelská, vlastenecká a ekologicky myslící země. Pochopitelně, že jsme si prohlédli Olympijský areál a neodolali možnosti se zvětšit na pravých olympijských stupních vítězů.

Výlet do MODRÝCH HOR. Součástí Velkého předělového pohoří, které se táhne od jižní Victorie až po sever Queenslandu, jsou nejen Modré hory, ale také Sněžné hory (ze Sydney směrem na Canberru) s nejvyšší horou Austrálie. Modré hory jsou velmi krásné a často značně modré, což je dáno vypařováním silic z eukalyptů, kterými jsou porostlé.

Navštívili jsme Katoombu, hlavní středisko Modrých hor, projeli se nejstrmější železnicí na světě, při procházce obdivovali monumentální výhledy do daleka a také prozkoumali proslulý útvar Tři sestry.  

Skyway – lanovkou, která vede přes hluboký kaňon – jsme tentokrát nejeli, ale před šesti lety někteří z nás ano. Tuto atrakci zvládá asi málokdo, jeli jsme tenkrát jen dva.

CANBERRA je hlavním městem celé Austrálie. Byla postavena „na zelené louce“ okolo umělého jezera Griffin, na místě, kde do té doby byla jen příroda a ovčí farma. Vybudování úplně nového hlavního města ukončilo v roce 1908 letité spory o tom, zda hlavním městem Austrálie má být Sydney nebo Melbourne. Canberra leží na spojnici zhruba uprostřed mezi nimi.

Před vjezdem do města jsme navštívili ovčí farmu. Předvedli nám tady výcvik ovčáckých psů, házení bumerangem (o což jsme se pokoušeli také) a stříhání ovcí.

Častí klienti naší cestovní kanceláře vědí, že nikdy v programu nechybí všechny možné výškové a panoramatické pohledy, které jsou k dispozici. Pro jsme se na Canberru podívali nejprve z Červeného vrchu a pak ještě z Vyhlídkové věže TELSTRA TOWER, která byla zase postavena na Černém vrchu. Na konci hlavní třídy se nachází nová budova parlamentu, převážně umístěného v podzemí.

TASMÁNIE, do níž jsme se rychle letecky přemístili, je největší australský ostrov (velký asi jako naše republika) a úplně odlišný od hlavní pevniny. Je to kraj s překrásnou divokou přírodou a milými městečky.

Hlavním městem australského státu Tasmánie je půvabný HOBART, druhé nejstarší australské město (1804). Město leží na sedmi pahorcích mezi břehy řeky Derwent. Koloniální styl 19. století stále převažuje a mnoho dobře udržovaných historických budov zdobí město dodnes. Nad městem se tyčí dominanta kraje Mt Wellington.

Z prohlídky města: Botanická zahrada. Tasmánský most. Historická pevnost Kangaroo Bluff. Vyhlídky z Rossy Hill. 

TASMAN DEVIL PARK na Tasmánském poloostrově je zoo, které se specializuje na „Tasmánského ďábla“ – nejznámějšího tasmánského živočišného endemita.

PORT ARTHUR sloužil v letech 1830-1877 jako vězení nejtěžších zločinců. Pak byl objekt opuštěn a několikrát poškozen požárem buše. Tragickou pověst Port Arturu ještě před několika lety doplnil šílený ostřelovač nesmyslným masakrem 35 lidí.

Ani se nechce věřit, že toto dnes příjemné výletní místo bylo jedním z nejstrašnějších australských vězení. Po prohlídce areálu jsme projeli lodí okolo Ostrova mrtvých. Na závěr trochu uvolnění, jak to má být: každý jsme si v ruletě vytáhli svou kartu a pak postupovali svérázným muzeem podle osudu, který jsme si vylosovali (ubohé holčičky například skončily v okovech).

Východní pobřeží TASMÁNSKÉHO POLOOSTROVA je divoce romantické, a odpovídají tomu i některé místní názvy např. Ďáblova kuchyně. Další snímek: Tasmánský oblouk. V Pirátském zálivu je k vidění ojedinělá přírodní „dlažba“, která vznikla tlakem před miliony let.

NÁRODNÍ PARK Mt.FIELD v údolí řeky Derwent je pokrytý velmi divokými neprostupnými pralesy, hustě porostlými mechem. Procházka divočinou k Russelovým vodopádům.

Národní park (přesněji dvojpark) CRADLE MOUNTAIN – LAKE St.CLAIR je zapsán na seznamu UNESCO a je považován za jedno z nejhodnotnějších přírodních míst na zemi. Deštné pralesy, jezera a divoké řeky tu vytvářejí místy ještě vůbec neprozkoumaný ekosystém, kde prý dosud přežívá záhadný tasmánský tygr, oficiálně vyhubený koncem 30. let 20. století.

Jezero St.Clair a jeho okolí.

Národní park FRANKLIN-GORDON WILD RIVERS – hora zvaná Francouzova čepice. Procházka lesem k Nelsonovým vodopádům.

Nádhernou přírodu vystřídala měsíční krajina v okolí kdysi zlatých, dnes měděných dolů v okolí města QUEENSTOWN. Samo město působí dojmem filmových kulis starého zlatokopeckého město.

Zato STRAHAN je město, které nám učarovalo. Strahan je jediným přístavem na tasmánském západním pobřeží a východiskem do národního parku Franklin-Gordon Wild Rivers. Je však zejména proslulý krásou zálivu Macquairie Harbour, do kterého ústí řeka Gordon. Strahan byl založen pro potřeby dřevařského průmyslu, který využíval práci trestanců, umístěných na ostrově Sarah uprostřed zálivu.

 Nelze tady opomenout, jak jsme u zálivu bydleli – v malých domečcích přeměněných na hotel. Dodnes, když účastnící tohoto zájezdu mezi sebou řeknou „peřinky“, je jasné, o čem je řeč. Domečky byly rozkošné nejen naven, ale uvnitř navíc úžasně útulné a měly v postelích báječné lehoučké nadýchané „peřinky“. Vzhledem k tomu, že večer tu bylo dost chladno, je to vzpomínka hřejivá.

Na snídani jsme se vyšplhali do restaurace na vršku, odkud byl krásný výhled na záliv a na přístav.

Výlet lodí po Zálivu Macquairie a po řece Gordon. Ze Strahanu jsme projeli obrovským zálivem, který je u výjezdu na širé moře velmi úzký. Tato část se nazývá Hells Gate (Brána do pekla). Na obou stranách Brány do pekla se nacházejí heads (hlavy) a každá hlava (= kontrolní místo do zálivu) má svůj maják. Záliv slouží také k chovu krevet.

Prohlédli jsme si ostrov Sarah a zase si říkali, jako v Port Arthuru, jak je možné, že na tak nádherných místech si lidé tolik ubližovali. Podmínky pro vězně tu byly podobně kruté.

Nakonec jsme se projeli po řece Gordon a nyní obdivovali národní park Franklin-Gordon Wild Rivers zase z jiného pohledu.

POBYT V CRADLE MOUNTAIN. Štít hory s tímto názvem (=“kolébka“) je symbolem státu Tasmánie. Cradle Mountain je název jak hory, tak  i celého parku s původními pralesy, původní luční květenou, působivými horskými štíty a hlubokými jezery.

Bydleli jsme moc krásně, uprostřed národního parku v Cradle Mountain Lodge. Okolo chatek poskakovali klokánci wallaby a byly tam také další mršky (př.zřejmě kusu liščí), které jsme někdy identifikovali až z knih.

Výlet k jezeru Dove, nad kterým se tyčí hora Cradle Mountain. Jezero je nádherné, a to ze všech stran.

Okolí Cradle Mountain Lodge. Zde se nabízí nespočet báječných vycházek do blízkého okolí: Cesta ke dvěma vodopádům, cestou hopsající klokan wallaby. Vycházka do divokého lesa, na jejímž konci se nám naskytl nezapomenutelný pohled na vrcholky hor ozářené zapadajícím sluncem. 

Cestou do Laucestonu, odkud jsme odletěli do Melbourne, jsme jeli krajem s velkými nástěnnými malbami, murales, jak někde v Jižní Americe. Daňčí farma. Nejvíce je bylo pomalované koloniální městečko Sheffield.

MELBOURNE je hlavní město australského státu Victoria a druhé největší australské město. Je to město s pravoúhlým koloniálním uspořádáním ulic v centru, město plné krásných parků a zahrad, město s mnoha slavnými sportovišti a město velice kulturní. Je proslulé také svými „národními“ čtvrtěmi s restauracemi všech proveniencí. V Melbourne se nachází největší muzejní komplex jižní hemisféry a za pozornost stojí také půvabné nákupní pasáže.

Prohlídku města jsme zahájili výhledem z vyhlídkové věže RIALTO.

Čínská čtvrť. Parlament. Knihovna. Obrovské nákupní středisko s hodinami, které hrají každou celou hodinu slavnou „Matyldu“. Pomník Burkemu a Willsovi, kteří si jej zasloužili, i když se jim přejít Austrálii z jihu na sever nepodařilo. Historická budova nádraží, oblíbeného místa melbournských schůzek. Další záběry z procházky městem.

Nábřeží řeky Yarra se za 6 let, co jsme tu nebyli, velice změnilo. Vznikl zde celý komplex nových staveb, včetně výškové budovy Crown s kasinem a restauracemi. Pohled na druhou stranu řeky, na panorama výškových budov Melbourne ale zůstal stále stejně pěkný.

Australskému svazu bylo v roce 2001 právě 100 let.

Kulturně-muzejní komplex se nachází za mostem, směrem od centra. Jsou tu divadla, muzea, galerie, Památník válečných hrdinů.

BALLARAT je pěkné město, které vzniklo poté, co zde bylo v roce 1851 objeveno zlato a vypukla zlatá horečka.

Staré časy připomíná přesná replika zlatokopeckého městečka nedaleko Ballaratu SOVEREIGN HILL. Komentář netřeba.

BALLARAT WILDLIFE PARK je výborná přírodní zoo s australskou faunou – klokani, koala, tasmánský ďábel, emu,  wombat (byl to Patrik, na kterého jsme se od minule pamatovali a který teď už byl ve wombatím důchodu), ježura a další endemiti.

Výlet do pohoří DANDENONGS. Součástí národního parku Dandenong Ranges, který se rozkládá nad Melbourne, je také Sherbrook Forest (Sherbrookský les) s družnými papoušky a s obrovskými stromy jménem „mountain ash“ neboli „blahovičník horský“. Spolu s americkými sekvojemi patří k největším stromům na světě.

Přes Dandenongs jsme k večeru dojeli na PHILLIP ISLAND, kde žije rozsáhlá kolonie tučňáků malých, a kde se každý den po západu slunce koná stejné dojemné „představení“ – tučňáci se vrací z moře s úlovkem pro svá mláďata, která čekají v norách v zemi. Fotografovat se s bleskem nesmí a bez blesku to nejde – proto zakoupená pohlednice.

ADELAIDE je hlavním městem australského státu Jižní Austrálie, a je čtvrtým největším australským městem. Výstavné město s mnoha historickými budovami, kostely a parky, ležící u řeky Torrens, je obklopené borovicovými lesy, vinařskými podniky a fantastickým pobřežím.

Z procházky městem: Parlament. Socha na památku anglo-búrské války. Viktoriino náměstí.

TANDANYA – aboriginský kulturní ústav spravovaný domorodci místního kmene Kaurna, s milým děvčetem v pokladně.

GLENELG je pobřežní čtvrť, která by při návštěvě Adelaide neměla chybět. Zajeli jsme si tam přes den, a pak ještě večer tak, jak se má – historickou tramvají.

Výlet na KANGAROO ISLAND (=“klokaní ostrov“) – ostrov nedaleko Adelaide s 19 rezervacemi a národními parky – další báječný den. Tento ostrov představuje úžasnou oázu divoké přírody a je proslulý množstvím divoce žijících druhů zvířat v člověkem neporušené přírodě. Je celý zelený, porostlý různými eukalypty, stromy tea tree a bušem. Většinou jsme jeli po naprosto prázdné silnici a všude bylo báječné ticho.

Naše parta zabrala celé malé letadlo.  

Seal Bay (=“zátoka lachtanů“), přírodní rezervace.

Koalí alej – koaly ve svém eukalyptovém prostředí a na svobodě.

Remarkable Rocks je úžasná skalní formace na špičce poloostrůvku, lahůdka pro šutromily a značně magické místo.

Maják Cape du Couedic v národním parku Flinders Chase u velice divokého pobřeží.  

 Klokan v pozdně odpoledním slunci.

COOBER PEDY je malé, ale světoznámé městečko. Je synonymem života v pustém vnitrozemí a synonymem průkopnického ducha osadníků, hledajících v nové zemi štěstí. Coober Pedy je velmi podivuhodné městečko. Jednak proto, že jde o největší nejen australské, ale i světové opálové naleziště, a nesporně také proto, že město uprostřed horké pouště je unikátně skoro celé postavené pod zemí. A to včetně krásného hotelu, ve kterém jsme během našeho dvoudenního výletu z Adelaide, přenocovali.

Cestou tam i zpět bylo letadlo zase naše. Během letu bylo možné pozorovat „červený vnitřek Austrálie“ a zdejší soustavu solných jezer.

Hotel Desert Cave je sám místní atrakcí, protože je skoro celý ukryt také v podzemí (kde je velmi příjemně).

Důl-muzeum UMOONA.

Těžba opálů. Už z letadla jsme viděli snad miliony kopečků vytěžené hlušiny. Mezi kopečky se nachází stejné množství děr. Dodnes se tu opály těží jak postaru, tak pomocí strojů. A to hned od okraje městečka. Opály jsou posledním minerálem, který může efektivně dobývat osamocený horník. Kdokoli zde na základě licence může zkusit své štěstí. A pro náhodné návštěvníky je dobré znát pravidlo: vše, co leží na zemském povrchu, patří nálezci.

Pravidlo jsme sice znali, ale k ničemu nám bohužel nebylo.

Obydlí si tu lidé staví v zemi z praktických důvodů, protože je tam stabilně snesitelná teplota, i když v létě jsou tu nepředstavitelná vedra. Většinou lidé používají bývalé důlní štoly, které si pro obývání upraví. Byli jsme u jedné rodiny na návštěvě. Když si zde lidé chtějí pořídit větší byt, prostě si vykopou další pokoj.

Prohlídka města. V Coober Pedy žije asi 5 tisíc lidí zhruba 50 národností. Pravoslavný kostel. Hřbitov, na kterém jsme našli také mnoho českých jmen, včetně zde proslulého Franty Fialy – prý jednoho ze vzorů pro „Krokodýla Dundeeho“. Katolický kostel.

V Coober Pedy jsme měl již ze Sydney domluvený sraz s naším kamarádem a sydneyským průvodcem Markem Wachtlem, který sem jel se sestrou a její kamarádkou na dovolenou. Strávili jsme příjemný večer v místním hostinci.

Prošli jsme se z města ven, abychom se podívali na Stuart Highway, slavnou silnici, která vede přes celý kontinent z jihu na sever Austrálie v místech, kudy Stuart Austrálii jako prvý prošel pěšky. Dnes tudy (pouze tudy a nikde jinde) jezdí přes celý kontinent obrovské kolosy zvané silniční vlaky. Jeden tu právě stál v odstavném prostoru, takže byla příležitost si jej pěkně vyfotit.

Výlet do národního parku BREAKAWAYS neboli na „Malovanou poušť“.

V červené nekonečné rovině se občas vyskytují nečekané věci. A moc krásné ! Nakonec jsme dojeli až k „Psímu plotu“, který v délce 5400 kilometrů půlí zemi. Byl postaven před více než 100 lety na ochranu ovcí před divokými psy dingo.

Výlet do vinařské oblasti BAROSSA. Z Coober Pedy jsme se vrátili do Adelaide, abychom na závěr pobytu v Jižní Austrálii si udělali ještě jeden báječný výlet. Barossa je nejvýznamnější vinařskou oblastí Austrálie. Padesát velkých a menších vinařských podniků leží ve velmi malebné zvlněné krajině dvou údolí – Barossa a Eden.

Stavili jsme se za den v několika vinných sklepích a projeli a prošli se překrásnou přírodou. K našemu překvapení jsme narazili mezi všudypřítomnými ovcemi také na chov lam Alpak.

DARWIN je hlavní město australského státu Severní teritorium. Leží u pobřeží Timurského moře. Město postihly v relativně nedávné době dvě pohromy – jednak japonské bombardování za 2. světové války a ještě horší byl cyklon Tracy na Štědrý den 1974, který město ze tří čtvrtin srovnal se zemí. Vše se od té doby v Darwinu datuje „před Tracy“ a „po Tracy“.

Nejen svým názvem Severní teritorium, ale hlavně celkovým charakterem se jedná o stát značně odlišný od ostatních australských států.(„Teritorium“ proto, že nemá dost obyvatel na to, aby byl úředně uznán státem, kterým ale fakticky je). V Severním teritorium žije asi 170 tisíc lidí, a z toho polovina v Darwinu.

Severní teritorium se dělí na dvě části, které se nazývají „Top End“ a „Rudé vnitrozemí“ (Alice Springs, Ayers Rock).

Top End je tropický cíp Severního teritoria, který se vyznačuje bujně zelenou prastarou krajinou. Po tisíciletí byla domovem Aboriginů (Austrálců) a nalézá se zde nejvelkolepější a nejstarší sbírka skalního umění na světě. Austrálci tvoří třetinu populace Severního teritoria a patří jim polovina jeho území. V něm mohou plně zachovávat a rozvíjet svoji identitu.

Národní park Kakadu leží asi 250 km na východ od Darwinu ve středu území Top Endu, je zapsán na seznamu kulturního a přírodního dědictví lidstva UNESCO a je největším národním parkem Austrálie.

Cestou do Kakadu parku jsme nejprve navštívili přírodní muzeum Windows of the Wetlands (=“okno do mokřadů“). Pak už následoval vjezd do parku. Přejeli jsme Jižní Aligátoři řeku. Období dešťů, během kterého je většina parku nepřístupná, protože cesty jsou až několika metry zatopeny vodou, skončilo nedávno, a tak tu a tam projíždíme ještě vodou.

Nejvýznamnější lokalitou skalních maleb je UBIRR ROCK. To, co jsme znali z knih, jsme teď mohli obdivovat ve skutečnosti. Navíc v nádherné krajině.

Z jedné velké skály je vidět až do Arnhemské země. Hradba skal na obzoru u Jižní Aligátoři řeky tvoří přirozenou hranici památného území původních obyvatel. Arnhemská země je pro návštěvníky nepřístupná - je pouze aboriginská.

Ráno před svítáním jsme si udělali lodní výlet po billabongu (= australský výraz pro tůň, bažinu, a pod) jménem Yellow waters za pozorováním mnoha druhů ptáků, krokodýlů a celé této tiché a půvabné přírody.

Druhé nejznámější centrum aboriginských skalních maleb se jmenuje NOURLANGIE ROCK.

Také z Nourlangie Rock byl výhled na Arnhemskou zemi, ale lepší jsme měli při výletu helikoptérou nad ní. Na prvém snímku je před hradbou skal, které tvoří hranici, vidět jeden uranový důl. Plánované rozšíření těžby uranu, bauxitu a zlata naráží v Severním teritoriu na silný odpor místních lidí a  především Aboriginů.

Zastávka u pěkného billabongu.

Navštívili jsme aboriginské kulturní středisko VARADJAN.

Katherine Country je další nádherný kus Austrálie. Město Katherine je sice po Darwinu a Alice Springs třetí největší město Severního teritoria, ale i tak je to město velice malé - „jeden obchod, jedna hospoda“ jak se říká této velikosti v Austrálii. Je však východiskem k řadě lákavých cílů.

Lodní výlet po kaňonu řeky Katherine. Ve skoro 2 miliardy let starém červeném pískovci vymodelovala voda na padesáti kilometrovém úseku řeky 13 členitých roklí. Kaňon řeky Katherine patří k dalším australským přírodním divům a prvořadým turistickým atraktivitám. Kaňon a jeho skalní útvary jsou součástí národního parku Nitmiluk.

Stromy u přístaviště byly doslova obaleny kaloni (= netopýr veliký jak slepice), kteří viseli hlavou dolů, vřeštěli, páchli a občas zaplácali svým paletkem, jako když se vyklepává deštník, aby se ochladili.

Krásná kapitánka nejen dobře řídila, ale ještě nám vyprávěla do mikrofonu. Projeli jsme s ní dvě rokle, dvěma různými loděmi s krátkým pěším přesunem po souši.

Příklad jedné obědové zastávky. Rustikální restaurace má vlastní jezírko, ve kterém chovají ryby barramundi, dravce – a také vyhlášenou lahůdku. Mňam.

Mataranka je malé městečko, jehož okolí se nazývá „Never Never“ podle australského kultovního románu průkopnice osídlování Austrálie Janie Gunnové „My z Nikdy Nikdy“, v němž líčí život na místní farmě. Zvláštní jméno proto, že ti, kteří zde žili, si – ač se to mnohým zkraje zdálo nepravděpodobné – zdejší kraj zamilovali tak, že už nikdy odtud nedokázali odejít.

Zdejší kraj je jedním z míst australského „outbacku“, který Australané považují za tu „pravou“ Austrálii. Když se zde v roce 1980 točil film podle předlohy slavné knihy, byla postavena věrná replika osady z počátku 20. století. Vznikl tak skanzen, kde je k vidění životní styl lidí v divočině před sto lety.

Poblíž Mataranky se nachází přírodní termální koupaliště v idylickém místě uprostřed deštného lesa s palmami.

V městečku Adelaide River jsme navštívili válečný hřbitov. Také jsme tam poobědvali v restauraci, která se pyšní vycpanou filmovou hvězdou. Je to buvol Charlie ze dvou dílů filmu o Krokodýlu Dundeem. Hoch pod ním je náš průvodce-řidič v této etapě cestování, velmi svérázný řízek.

Ve městě Batchelor náš krajan a velký dobrodruh Bernard Havlík dožil svůj život pokojně jako městský zahradník. Žil zde od roku 1954 a stesk po vlasti ho nikdy evidentně neopustil. V městském parčíku postavil v letech 1974-8 dvoumetrovou repliku hradu Karlštejn. Do kamenné desky pak vytesal verše Jaroslava Vrchlického: „Poutníče postůj, v dálku než bludná tě zanese noha, kamenů poslouchej hlas, vlasti jimi zní řeč…“

Národní park LICHTFIELD patří k velmi oblíbeným australským parkům, protože je plný vodopádů, kamenných útvarů, roklí a jezer. Jeho specialitou jsou termitiště dvojího druhu - jednak zvláštní obrovská „magnetická“ termitiště (podle jejich severojižní orientace). Druhým termitištím se říká „katedrálová“.

DARWIN, kam jsme se obloukem vrátili, je město nové a moderní. Není divu, když jej zničilo jednou bombardování, a podruhé tajfun. Západy slunce v Darwinu jsou prý nezapomenutelné, a tak je tu jeden na rozloučenou se Severním teritoriem.

CAIRNS na severu „prázdninového“ státu Queensland leží v oblasti, kde se tropický prales potkává s korálovým útesem. Cairns je významným turistickým střediskem, protože je základnou k mnoha výletům.

Pár záběrů z milého města:

Výlet do aboriginské KURANDY. Kuranda leží v deštném pralese zvlněné náhorní planiny Atherton Tablelands nad pobřežím.

Projeli jsme se obojživelníkem po divoké přírodě deštného lesa.

Shlédli jsme aboriginské představení a s milými lidmi navázali letmé, leč přátelské vztahy.

Absolvovali „Dreamtime Walk“, prezentaci aboriginské kultury a zvyků.

A splnil se mi sen – pochovat si koalu. Myslím, že tomu neodolalo mnoho lidí z naší party.

Cesta zpět do Cairns 110 let starým vyhlídkovým vlakem (zubačkou). Vlak projíždí 15 tunelů, kaňonem Barron, okolo vodopádů Barron a velmi krásný je pohled při sjezdu do nížiny.

Výlet na Green Island  a Velkou korálovou bariéru. Velký bariérový útes je největší živočišný komplex na světě. Je dlouhý 2000 km, široký 80 km a jeho stáří se odhaduje na 2-12 milionů let.

Navštívili jsme tento korálový svět také před šesti lety, a byli jsme nyní zděšeni, k jak velkému rozdílu za tak krátkou dobu došlo. Zprávy, které lze občas číst v novinách, ani trochu nepřehánějí. Korálový útes je v kritickém stavu, a nejenom ten zdejší, nýbrž je to celosvětová záležitost. Někde v tuto chvíli více, někde to ještě není tak patrné. Největší podíl viny má globální oteplování, ale stejně tak znečišťování moří z lodí, ze zemědělství a z dalších důvodů. Byl to krásný výlet, ale ten smutek zůstal.

Green Island (Zelený ostrov) je ostrůvek s korálovým pískem kolem dokola a s malým deštným pralesem uprostřed. Obejít se dá za půl hodiny. Již po léta na něm sídlí Muzeum Oceánie (Melanésie) – která se rozkládá na ostrovech na východ a na sever odtud.

Připluli jsme k plošině, zakotvené v zemi a lodníci ji spojili s lodí. Tak vznikla v moři větší základna pro pozorování korálů a trávení času podle vlastního gusta: jízda poloponorkou, šnorchlování, potápění, slunění.

Výlet na CAPE TRIBULATION, do národních parků komplexu WET TROPICS.

Procházka v romantickém údolí, v deštném pralese u řeky Mossman. Projížďka po řece Daintree ve stejnojmenném národním parku. (Byli jsme svědky chycení zvláštního druhu žraloka. Poté, co si rybáři vychutnali svůj úspěch před nečekaným obecenstvem, dostal žralok zase svobodu – jak se v národním parku sluší a patří). Pohled z vyhlídky na ústí řeky Daintree.

CAPE TRIBULATION znamená v překladu „Mys soužení“. Zdejší místo tak v roce 1770 nazval James Cook poté, co zde na korálech ztroskotal a musel měsíc a půl loď opravovat. I dnes může u „Mysu soužení“ dojít k soužení také – překrásná pláž (ale i další pláže Queenslandu) jsou po mnoho měsíců pro koupání nepoužitelné, protože se ve vodě vyskytuje medůza čtyřhranka smrtelná.

PŘÍDAVEK NA ZÁVĚR.

V Cairns, tomto tropickém ráji jsme naše putování po Austrálii zakončili, stejně tak, jako v roce 1995, kdy jsme Austrálii poprvé navštívili spolu s manželem. Zájezdy do zemí, ve kterých už jsem jednou byla, nikdy neopakuji. Austrálie byla výjimkou.

Jednak proto, že Austrálie je naprosto báječná země s přitažlivou atmosférou a  bezvadnými lidmi. Nechali jsme tam velký kus srdce a uvědomili si, že se tam znovu podíváme moc rádi. A také proto, že stále bylo dost míst, které jsme v Austrálii při prvém pobytu neviděli.

Udělali jsme totiž před lety to, co často dělá dost cestovatelů - podlehli jsme rozšířenému nešvaru a spojili výlet do Austrálie s výletem na Nový Zéland. A proto vím, že by se to dělat nemělo. Je k tomu mnoho důvodů:

Především normální čas, který běžně takovým cestám můžeme věnovat (cca měsíc, jako jsme byli tenkrát) na obě země prostě nestačí. Obě země jsou turistické velmoci, obě jsou velké (zejména Austrálie je obrovská) a obě se vyznačují vysokou variabilitou turistických atraktivit. Prozkoumali jsme tenkrát sice docela dobře oba ostrovy Nového Zélandu, ale na Austrálii se tím pádem tolik nedostalo.

A hlavně – jsou to země vzájemně naprosto odlišné. Mají každá úplně jinou přírodu, jinou krajinu, jinou historii osídlování Evropany (do Austrálie za trest, na Nový Zéland za odměnu), mají naprosto jiné domorodé etnikum s úplně jinou kulturou.

Při koncipování nového zájezdu do Austrálie, který vznikl vlastně na přání našich stálých klientů, jsem vycházela pochopitelně také z předchozích zkušeností. Ráda jsem znovu zařadila do programu Sydney, Melbourne a Cairns – vždy s jejich okolím. Ale ne už místa, o kterých vím, že zas tak moc za to nestojí.

Například často nabízený a vychvalovaný celodenní výlet „Great Ocean Road“ z Melbourne, protože byl velmi nudný. Pár pěkných pískovcových skal (Dvanáct apoštolů, Londýnský most), vzniklých vodní erozí, ke kterým jedete nekonečně dlouho:

Do programu jsem nezařadila také slavnou skálu Ayers Rock v rudém středu země, ale tu z praktických důvodů:

Je to výlet jak časově, tak finančně velmi náročný (a zájezd v roce 2001 byl už tak dost dlouhý a jeho cena už tak nebyla malá).

V těchto místech Austrálie panuje obrovské vedro a v mnoha obdobích roku tam nesnesitelně obtěžují mouchy (jak sami už známe). Aby to bylo zdravotně únosné, nelze do programu zařadit nic jiného, než pohledy na Ayers Rocks a na Olgas z různých stran, a při východu či západu slunce. Žádné náročné výlety – a tam jsou náročné všechny výlety. (Nepřeháním, např. při výstupu na slavnou skálu již zemřely desítky lidí, a to včetně mladých a trénovaných).

A tak na konec dokumentace z roku 1995:

Národní park ULURU – KATA TJUTA neboli slavné skály AYERS ROCK (ULURU) a OLGAS (KATA TJUTA). Slavné červené monolity v červeném středu Austrálie, a posvátná místa Aboriginů.

AYERS ROCK – ULURU. Cestou kolem dokola. Na pár místech je povoleno na skálu vylézat (pokud to není momentálně zakázané kvůli vyšší než povolené teplotě 38°C). Na skále jsou místy cedulky se jmény těch, kteří své síly přecenili.

OLGAS (= 36 x kopec jménem OLGA) neboli KATA TJUTA (mnoho hlav). Po příjezdu jsme vyfasovali čutoru s vodou před 6-ti kilometrových pochodem „Údolím větru“. Po nějaké době pochodu se počasí rychle zhoršovalo. Blížilo se několik bouřek a blýskalo se ze všech stran. Vítr neúnosně zesílil. Údolí jsme přejmenovali na „Údolí vichřic“ a zvolili rychlý ústup.

Busem jsme objeli skály na druhou stranu, kam jsme původně soutěskou mezi skalami měli dojít. Tady vítr vůbec nefoukal, jen blesky to nevzdaly, a bylo standardní vedro 40°C.  Za odměnu jsme na poušti při západu slunce dostali šampaňské a barbecue.