HAVAJSKÉ OSTROVY – rajská zahrada uprostřed Tichého oceánu

Havajské ostrovy představují pásmo více než 130 ostrovů, ostrůvků a atolů, ležících uprostřed Tichého oceánu, poblíž obratníku Raka a 3800 km jihozápadně od pobřeží Kalifornie. Ostrovní řetězec vznikl sopečnou činností v podmořské puklině, která se táhne směrem od severozápadu k jihovýchodu. Havajské ostrovy jsou tak vlastně těmi vrcholy podmořského hřebenu sopek, které vyčnívají nad hladinu. Jednotlivé ostrovy dnešního souostroví vznikaly postupně uvedeným směrem a nejmladší ostrov proto leží na konci řetězce na jihovýchodě. Je to ostrov největší a jeho sopky jsou nejmohutnější. Jmenuje se Hawaii a podle něj i celé archipelago.

Na Havaji se mu ale říká Velký ostrov. Česky se zase říká „havaj“ a myslí se tím sladké nicnedělání, pokud možno na pláži pod palmami a za šumění moře. Havaj ale zdaleka není jenom „havaj“ – to bychom jedné z prvořadých světových turistických destinací upřeli tu hlavní část jejích krás a hodnot. A pak také – letět na druhou stranu zeměkoule kvůli tomu, abychom se tam jen povalovali na pláži, by bylo přinejmenším poněkud pošetilé.

Havajské ostrovy jsou velice bohatým rájem. Svým návštěvníkům nabízejí strhující dojmy z přírodních krás, ale také potěšení z kulturního dědictví původního polynézského etnika. Největším bohatstvím ostrovů je však bezesporu nádherná příroda:

Modré moře s korálovými útesy a spoustou zářivých pláží. Obrovské sopky – činné, vyhaslé nebo spící. Dramatická pohoří s neuvěřitelně strmými svahy, porostlými sytě zeleným tropickým deštným lesem. Hluboké kaňony a malebná údolí. Desítky překrásných vodopádů. Záplava květin. A žádná nebezpečná fauna.

Hlavními havajskými ostrovy jsou Oahu, Hawaii (Velký ostrov), Maui a Kauai, a jejich prozkoumání bylo náplní programu zájezdu.

Ostrov OAHU je až třetím největším havajským ostrovem, ale leží na něm hlavní město Havajských ostrovů Honolulu, poblíž kterého se nachází slavné turistické centrum Waikiki. Na Oahu žije také většina havajského obyvatelstva. Je to ostrov plný barev, mnoha památek a pohnuté historie.

Na Waikiki jsme bydleli v hotelu Queen Kapiolani, který měl na místní poměry dost výjimečnou polohu. Pojem Waikiki představuje nejen světoznámou pláž, ale také celé u ní ležící rekreační město s výškovými budovami hotelů. (Takový havajský „Jižák“). Náš hotel se nacházel až na konci Waikiki – ve směru od Honolulu - a na začátku rozlehlého parku Kapiolani, pár kroků od krásné části pláže, a poskytoval volný výhled na moře a na zelenou dominantu Waikiki – na horu Diamond Head, pod níž se veliký park Kapiolani rozkládá.

Hotelovou halu zdobil obraz královny Kapiolani, manželky jednoho z havajských králů, podle níž se hotel (a také vedlejší park) jmenuje.

WAIKIKI není jen tak nějaká pláž a zřejmě by se na mnoha místech po světě našly pláže hezčí, ale Waikiki má báječnou duši. Tou duší je havajský styl ALOHA, který prostupuje celým životem místních lidí a který se na návštěvníky tak příjemně přenáší.

Na Waikiki se dá povalovat nejen na písku, ale také na husté měkké trávě, jak koberec. Na všech ostrovech jsme obdivovali spoustu obrovských stromů, včetně banyanů – jako zde na snímku v parku Kapiolani. Tady pláž Waikiki končí, resp. pro nás začínala.

Hlavní promenáda má na jedné straně ulici s hotely, obchody a restauracemi, na druhé pláž. Zdobí ji vodopádky, fontánky a četné sochy – surfařů či třeba oblíbeného prince Kuhio, který Havaj po léta zastupoval v Kongresu Spojených států. Ať sportovec či diplomat, všichni mají každý den čerstvé věnce lei.

Uprostřed moderních hotelů se skrývají historické první hotely.

Věnce lei se dávají jako dárek při každé možné příležitosti a tak je tu plno obchodů s nimi – s živými i umělými květy, či z různých jiných materiálů. A nejsou to jen lidé, kteří se jimi zdobí.

King/s Village, jakoby historizující seskupení stavbiček. Všude jinde než v Americe by to byl kýč. Tady je to prostě roztomilé. Není to ale jen kabátek pro obchody a restaurace. V objektu se nachází i muzeum královské gardy. Havaj měla smůlu – sjednocené Havajské království trvalo jen necelé století. A tak se Havaj snaží uchovávat vzpomínku na něj nejen prostřednictvím exponátů v muzeích. Královská garda měla tak propracovaný styl prezentace, že i toho by byla škoda. Strhující „představení“ královské gardy ve svižném tempu se dodnes uchovalo díky každodennímu opakováním před nadšenými diváky.

Každý den vpodvečer se také na pláži u jiného velikého banyanu ozývá hudba – někdy havajská, někdy i jiná, ale vždy je tu vděčné publikum. Jak vidno – Havajci si nekomplikují život věkovou či rozměrovou diskriminací. Kdo umí, umí. Den postupně končí, začínají hořet plynové pochodně,  a západ slunce na Waikiki hladí duši.

Poznávání ostrova Oahu

jsme zahájili prohlídkou místa zvaného PUNCHBOWL. (Tato bývalá sopka s velikým kráterem totiž připomínala prvním anglicky mluvícím návštěvníkům obrácenou nádobu na punč). Uvnitř kráteru byl po 2. světové válce zřízen největší hřbitov Oceánie a své poslední místo odpočinku tu našlo 20 tisíc mužů a žen, kteří padli na bojištích v Pacifiku. Včetně samozřejmě těch, kteří zahynuli nedaleko odtud, v honolulském Pearl Harboru. Americké oficiální hřbitovy mají vždy takovou parkovou úpravu - náhrobní kameny se jmény leží v úrovni terénu, v trávě. Kromě toho se tu nachází plno pomníků a vzpomínek na jednotlivé vojenské profese či na místa bojů. Nejdojemnější jsou ovšem návštěvy příbuzných u hrobů jejich blízkých. Zdejší Národní pacifický hřbitov je po Arlingtonu druhým americkým nejvýznamnějším.

Z nejvyššího bodu Národního pacifického hřbitova se otevírá nádherná panoramatická vyhlídka na Honolulu, Waikiki a Diamond Head, a na hory směrem do vnitrozemí.

Honolulské BISHOP MUZEUM vybudoval ještě za Havajského království Charles Bishop na památku své zemřelé ženy, princezny Bereniky, příslušnice vládnoucí dynastie. Představuje vůbec největší přehlídku umění a kultur národů nejen Polynésie, ale celé Oceánie. Pár fotografických ukázek: rozměrné dřevořezby, zavěšená obrovská velryba, předvádění původních havajských hudebních nástrojů (pozor: slavné ukulele a havajská kytara původními nástroji nejsou a naopak jsou to nástroje ve zdejší kultuře poměrně nové), královské ozdoby z peříček barevných ptáků, síň na památku havajských králů. V muzeu lze také shlédnout ukázky rituálního tance hula – v původní a nikoli revuální podobě.

 HISTORICKÉ HONOLULU.  Socha Kamehamehy, sjednotitele havajských ostrovů, Palác Iolani – jediný královský palác na území USA, budova senátu se sochou posledního havajského panovníka – královny Liliuokalani, radnice, sídlo misie, kostel Kawaihao a další historické stavby. Malé historické centrum je ze všech stran obklopeno lesem moderních výškových budov.

PEARL HARBOR v Perlovém zálivu. Hlavní památkou je USS Arizona National Memorial, památka padlých z napadení USA Japonskem v prosinci 1941, během kterého byla zničena významná část americké tichomořské flotily a kdy během pár minut zemřely tisíce nic netušících námořníků. Nejvíce pak v potopeném křižníku Arizona, který dodnes leží pár metrů pod mořskou hladinou a je navždy hrobem asi 900 námořníků (z celkem asi 1200, kteří na Arizoně zahynuli).

Napříč nad vrakem USS Arizona, ležícím těsně pod hladinou moře, byl postaven bílý pietní památník, ke kterému se jezdí lodí. Ještě předtím jsme shlédli asi půlhodinový film s autentickými záběry z přepadu, navštívili muzeum a Tichomořský ponorkový park Bowfin. Pochopitelně jsme využili i možnosti si prolézt ponorku, která se zúčastnila mnoha bojových akcí za 2. světové války v Tichomoří.

Celodenní OKRUH OSTROVEM OAHU. Vyjeli jsme směrem k Diamond Head (Diamantová hlava), ale na ni byl plánován další samostatný výlet. Přes milionářskou čtvrť Kahala jsme se dostali do Hanauma Bay, nádherné šnorchlovací zátoky se stovkami druhů korálových ryb, poblíž které leží kopec jménem „Krvavá hlava“.

Pak se postupně střídaly pohledy na rozeklané divoké pobřežní skály  se zastávkami na proslulých plážích a výhledech: Sandy Beach, nejnebezpečnější pláž s velkými vlnami, ale zato tolik oblíbená surfaři (nikoli ovšem v klimaticky poklidném období roku, během kterého jsme na Havaji byli my), vyhlídka na pláž Makapuu a na Rabbit Island. Další nádherné pláže - pláž Waimanalo, pláž Lanikai poblíž luxusní rezidenční čtvrti, windsurfingová pláž Kailua.

Zajeli jsme také do vnitřku ostrova na proslulou vyhlídku  Nuuanu Pali Lookout. Nejenže výhled na široké údolí hluboko dole byl opravdu monumentální, ale připomněli jsme si také, že se zde konala v roce 1795 jedna z rozhodujících bitev za sjednocení všech havajských ostrovů pod jedinou vládu, ve které vojsko Kamehamehy Velkého porazilo oahské bojovníky.

Prohlédli jsme si nádherně do přírody zasazený japonský buddhistický chrám Byodo In, který je přesnou kopií stejnojmenného chrámu z Kjóta. Příroda v jeho okolí byla správně havajsky dramatická a blízký japonský hřbitov rovněž ladil s přírodou.

Vyhlídka na ostrůvek zvaný Číňanův klobouk.

Dojeli jsme k mormonskému chrámu v Laie. Na Havajských ostrovech jsou zastoupena mnohá náboženství. O mormonech je však třeba se zmínit proto, že jsou to oni, kteří založili a kteří provozují Polynéské kulturní středisko PCC, ležící nedaleko odtud. Příjmy z PCC pak mormoni používají především k financování své univerzity, která je tak finančně dostupná pro mnoho mladých lidí z různých částí Oceánie. A naopak jsou to zase  studenti této univerzity, kteří v PCC učinkují jako pořadatelé či jako aktéři různých představení. (Mormoni jsou připraveni na vše - Ježíš na snímku k nám promlouval česky).

Nejznámější surfařská pláž na Oahu se jmenuje Sunset Beach (v době naší návštěvy rovněž s mořskou hladinou rovnou jak rybník).

Ve Waimea Bay jsme si prohlédli jedno staré heiau (= polynéský chrám).

Nesmím zapomenout, že v průběhu cesty jsme se zastavili na ochutnávku nejlepší havajské kávy Kona a makadamových oříšků, rovněž z místní produkce. Dále jsme projeli historickým městečkem Haleiwa, které zachovává původní vzhled, jaký mu dali angličtí a američtí přistěhovalci.

Nakonec jsme navštívili ananasovou plantáž  Dole Plantation. Mají zde políčka s mnoha druhy ananasů, jaké se ve světě pěstují, všech barev a velikostí. Obdivovali jsme zde také barevnou kůru „duhového eukalyptu“ a nevěděli jsme, že na následujícím ostrově Maui pojedeme celým lesem těchto neuvěřitelných stromů. Jak je v Americe všude zvykem, dá se zde strávit různými radovánkami třeba celý den. Jednou z možností je třeba návštěva Největšího bludiště na světě – aspoň snímek ze vchodu do něj.

POLYNÉZSKÉ KULTURNÍ STŘEDISKO umožňuje návštěvníkům se blíže seznámit s tradiční domorodou kulturou nejen Havajských ostrovů, ale obyvatel celé Polynésie.

Trochu asi nezbytné osvěty: V Tichém oceánu se nachází více než 25 tisíc ostrovů, které jsou neuvěřitelně roztroušené po jeho obrovské rozloze. Ty pak spolu s Austrálií tvoří společný kontinent „Austrálie a Oceánie“. Z hlediska kulturního, antropologického a etnického se Oceánie dělí do tří skupin: na ostrovy Melanésie, Mikronésie a Polynésie.

Do Polynésie patří ostrovy, které se nacházejí v prostoru trojúhelníku mezi Havají, Novým Zélandem a Velikonočním ostrovem, včetně těchto uvedených. Uprostřed polynézského trojúhelníku pak leží pět souostroví Francouzské Polynésie s hlavním ostrovem Tahiti, a dále pak Samoa, Tonga, Cookovy ostrovy, a některé další. Přes obrovské vzájemné vzdálenosti se polynézské mnohoostroví vyznačuje společnými kulturně homogenními rysy, a každá část pak ještě navíc vlastními svébytnými rysy

V Polynézském parku PCC byly postaveny vesnice, představující různé části Polynésie (Hawaii, Tonga, Samoa, Markézy, Tahiti, Nový Zéland, a melanézského Fidži).

Na začátku si lze vybrat, od koho z krásných mladých lidí si nechat nasadit věnec lei na uvítanou:

Pak si návštěvník zase vybere, zda půjde areál zkoumat pěšky nebo se sveze po jezeru okolo jednotlivých vesnic na loďce:

V jednotlivých vesnicích byly postaveny na ukázku nejen obydlí a další světské stavby ve stylu konkrétních ostrovů, ale nechybí ani stavby chrámové nebo dřevořezby bohů:

V každé vesnici bylo co si prohlížet a navíc v každé se ve stanovenou dobu konalo její vlastní představení:

Fidžijský náčelník byl moc pěkný kluk:

Nikdo z návštěvníků si nenechal ujít hudebně-taneční představení postupně všech vesnic (ostrovů) na plovoucích prámech. Jako poslední projela královská havajská rodina:

Součástí prohlídky parku PCC je také kino IMAX. Dávali v něm moc pěkný film o životě pod hladinou moře, který se nikde jinde nepromítá. Na konec dne plného dojmů jsme shlédli velkou polynézskou show se stovkou účinkujících.

Výlet na Diamond Head je příjemně sportovní záležitost. Za trochu námahy je člověk bohatě odměněn. Jednak pohledem na krásnou přírodu cestou:

A pro toho, kdo dojde až nahoru, se otevírá báječný pohled na všechny strany - na Waikiki a Honolulu,  na opačnou stranu ostrova k Makapuu, na vlastní kráter této vyhaslé sopky, a dolu k moři na maják:

Ostrov HAWAII neboli BIG ISLAND vytvořilo celkem pět sopek. Páteří ostrova jsou dvě největší havajské sopky: Vyhaslá Mauna Kea je vůbec největší hora na světě, protože k její nadmořské výšce 4205 m je třeba připočíst její podstatně větší výšku podmořskou (ke dnu oceánu ještě 5500 m). Mauna Loa je maličko nižší (4169 m), zato je aktivní a často soptí z některého ze svých kráterů. Proto je velký ostrov Hawaii na rozdíl od ostatních ostrovů skoro nezalesněný, a na místech lávových proudů či od určité nadmořské výšky neroste ani tráva.

Ostrov jsme poznali během dvou celodenních cest mezi letištěm na východě ostrova v Hilo a naším hotelem na jeho opačné, závětrné západní straně. Po ranním příletu na ostrov jsme celý den poznávali jednu polovinu ostrova, a zase poslední den před večerním odletem z Hila jsme celý den zkoumali druhou polovinu.

PRVNÍ ČÁST POZNÁVÁNÍ OSTROVA byla současně cestou z východu ostrova na západ přes sever ostrova.

Nejprve jsme navštívili Duhové vodopády (Rainbow Falls) blízko Hilo a pak jsme  cestou podél krásného panenského pobřeží dojeli k vůbec nejvyšším havajským vodopádům Akaka. Ty se nacházejí ve bujném deštném lese s bambusovými houštinami, ve stejnojmenném státním parku.

Jak nepatrný je člověk proti živlům jsme mohli vidět v jednom velikém zálivu cestou. Nejen, že tudy do moře natekla láva, to je na havajských ostrovech běžné. Návětrná východní strana Velkého ostrova byla ale také často svědkem obrovských vln tsunami. Pocítilo je v plné síle i největší město ostrova Hilo, a v tomto zálivu před pár lety spláchla vlna tsunami vše, co jí přišlo do cesty, včetně školy se všemi žáky. Život na Hawaii není vždy „havaj“.

Na divokém a nádherném pobřeží Hamakua na severovýchodě Velkého ostrova se nacházejí četná údolí a ze strmých výšin tu všude tečou vodopády. Nejslavnější a největší ze všech těchto mohutných údolí je Waipio Valley (Údolí králů), ležící na dně hlubokého přírodního kotle.

Cesta nás dále vedla oblastí Waimea, „kovbojskou zemí“ s rozlehlými ranči. Nalézá se tu především Parkerův ranč, a představte si, že se jedná o vůbec největší ranč celých Spojených států ! Tomuto ranči patří všechno široko daleko, má své prodejny, restaurace i vlastní muzeum. (Trochu jako kdysi naše Slušovice). V pozadí pomníku na snímku je vidět jakási vysoká táhlá hora. To je Mauna Kea, nejvyšší hora Havajských ostrovů, a počítáno od úpatí hory na dně moře, nejvyšší hora světa. Na druhém snímku této hory jsou rozeznatelné bílé kopule observatoře na jejím vrcholu.

Projížděli jsme také jedním lávovým polem, jakých se na havajských ostrovech nachází více. Takovými lávovými výlevy se Velký ostrov čas od času dodnes rozrůstá. Na snímku je rovněž  zachycen jeden lávový tunel.

Nakonec jsme dojeli na slunečné západní pobřeží Kona a ubytovali se v hotelu Royal Kona Resort, na pobřeží mořského zálivu, ve kterém se každoročně koná slavný Havajský Železný triatlon a kde leží také významné historické městečko Kailua. Záběry z hotelu, ze zálivu a z Kailuy (letní palác krále Kalakaua a nejstarší havajský kostel):

VYHLÍDKOVÝ LET HELIKOPTÉROU NAD OSTROVEM HAWAII. 

Letěli jsme ze západního pobřeží přes skoro celý ostrov na východ přes pastviny, deštné lesy a město Hilo, s výhledem na Mauna Kea i Mauna Loa. Nejprve  směrem k první ze dvou hlavních atrakcí vyhlídkového letu, kterou je trvale činná sopka Kilauea v Havajském národním vulkánovém parku. Místo zeleně začala najednou převládat láva, a okolo kráteru hořely lesy. Při přeletu nad kráterem pustil pilot do sluchátek navíc ještě burácení známe Orffovy skladby Carmina Burana a tím nám celý fantastický dojem ještě umocnil.

Pak jsme se opět stočili k Hilu a druhou hlavní atrakcí bylo letecky viděné pobřeží Hamakua, jímž jsme dříve projížděli busem. Prolétli jsme se i vnitřkem údolí Waipio a měli při tom ty dramaticky krásné kopce a vodopády téměř na dosah.

A jako na závěr cvičení musí dojít ke cool-down, ke zklidnění, bylo tomu i zde – nad líbeznou zelenou krajinou s oblými bývalými krátery se klenula duha. Fešný pilot na konec.

DRUHÉ POZNÁVÁNÍ VELKÉHO OSTROVA. Druhý výlet po Velkém ostrově se konal během cesty, nyní přes jih ostrova, opět na východ, na letiště v Hilo:

Na západním slunečném pobřeží se pěstuje věhlasná káva odrůdy Kona a makadamové oříšky. Na ostrovech mají chvályhodný zvyk – na řadě míst jsou ochutnávky lecčeho zdarma. Zde bylo možné testovat kávu čistou, s příchutí vanilky, oříšků, čokolády, atd., dokud to srdce vydrží. A ještě k tomu lze navíc shlížet na  záliv Kaelakekua, kde v roce 1779 zahynul evropský objevitel Havajských ostrovů, kapitán James Cook.  Jeho bílý pomník leží u moře na druhé straně zálivu. Když se dobře zadíváte, uvidíte jej.

Pak jsme navštívili Národní historický park Puuhonua o Honaunau neboli City of Refuge (= útočiště, místo azylu pro narušitele tabu - zákonů, jimž podléhal život staré Havaje), významné havajské posvátné místo: prehistorická vesnice a mauzoleum 23 havajských králů (momentálně pod lešením), které střeží desítky vyřezávaných dřevěných bohů. V zálivu navíc plavaly veliké Zelené želvy.

Cesta pak vedla po obvodu druhé obrovské sopky, Mauna Loa (obvod před 300 km, napříč 100 km) s rozložitým a táhlým vrcholem. Proto jí také Havajci nazvali „Dlouhou horou“. Minuli jsme nejjižnější místo Velkého ostrova, Havajských ostrovů a současně také vůbec Spojených států, a dojeli do Punaluu Beach Parku, k pláži s černým pískem. Černý písek je sopečného původu – činné sopky Mauna Loa a Kilauea nejsou již daleko.

A opět ochutnávka, tentokrát vína z nejjižnější (a taky asi nejmenší) vinice Spojených států – Američané mají rádi „nej“.

Národní park Hawaii Volcanoes – to je obrovské množství velkých i malých kráterů, kouřících fumarol, kalder, lávových tunelů  a lávových polí, s nejaktivnější sopkou světa Kilauea (jejíž jeden aktivní kráter jsme viděli z helikoptéry):  

Půda sopečného původu je velmi úrodná a není divu, že se Velký ostrov stal největším producentem a exportérem orchidejí. Kromě nich jsou tu také velice oblíbené anthurie. Havajci květiny milují, zdobí se jimi a dávají si je často jako dárky. Navštívili jsme jedno orchidárium a nestačili nad rozmanitostí druhů orchidejí žasnout. A to jsem vybrala jen pár snímků na ukázku:

Před odjezdem na letiště a odletem na další ostrov Maui jsme si v Hilu dali na pobřeží zmrzlinu. U stánku byla hodná havajská kočička a jen tak si v přírodě kvetly další nádherné kytky (pro zajímavost – strelicii tady nazývají „rajský pták“):

Večer jsme přilétli z Velkého ostrova na OSTROV MAUI a ubytovali jsme se v hotelu Royal Lahaina v Kaanapali na západě ostrova, u krásné několikakilometrové pláže. Napravo jsme měli výhled na další havajský ostrov Molokai, vlevo na Lanai.

CELODENNÍ VÝLET PO OSTROVĚ MAUI. Maui je druhý největší ostrov havajského souostroví, a je to ostrov dvojitý, protože vznikl kdysi ze dvou sopek. Má menší západní část a větší východní část s národním parkem sopky Haleakala. Obě části ostrova spojuje úzká šíje, na níž leží hlavní město ostrova Kahului a také letiště. Ostrov má přízvisko „Ostrov údolí“ a říká si hrdě rovněž „Nejlepší Havajský ostrov“. Těžko zaujmout stanovisko – všechny havajské ostrovy jsou krásné a bezvadné na nich je to, že každý ze čtyř hlavních ostrovů, které jsme poznali, byl úplně jiný.

Nejprve jsme zamířili na hlavní atrakci ostrova, na sopku Haleakala (= „Dům slunce“), která je největší světovou spící sopkou a která byla v roce 1961 byla vyhlášena americkým národním parkem. Naposledy soptila koncem 18. století, a předtím vždy každých 200 let. A proto je její další akce kdykoli teď očekávaná. Náhlého nebezpečí ale není třeba se bát, protože všechny havajské sopky jsou velice pečlivě monitorované, a to pro jistotu mnohonásobně, z různých kontrolních míst.

Jeli jsme nejprve podél pobřeží s výhledy na okolní ostrovy, a pak jsme začali velice přívětivou barevnou krajinou postupně stoupat na obrovský a táhlý masiv Haleakaly. Na všech havajských ostrovech se dobře daří všem původním, ale i dovezeným rostlinám – stromům i květům. Zelenou krajinu často oživují fialové jaccarandy či zářivě červené tulipánové stromy.

Na vrcholcích hor všude po světě, a na ostrovech zejména, se často drží mraky a tak je každý výškový výlet vždy spojen s otázkou, co všechno tam pak opravdu bude vidět. Zkraje to na Haleakale nevypadalo pro nás moc šťastně, ale pak se na chvíli nad velikým barevným kráterem mraky protrhly a tak úplně zkrátka jsme nepřišli. Prohlédli jsme si celé okolí a obdivovali místní endemit – rostlinu, která se česky jmenuje „Stříbrný meč“.

Na další dvě fotografie se podívejte pozorněji – dohromady zachycují panoramatický pohled na úzkou šíji ostrova Maui, zachycenou při sjíždění z Haleakaly dolů. K moři tu je blízko z obou stran.

Náš výlet se konal den před velkým svátkem – dnem padlých ve válkách a válečných veteránů. Všechny vojenské hřbitovy byly nádherně vyzdobené, a stejně tak ten místní. V takových chvílích je mi smutno, že naše země se ke svým hrdinům chová naprosto jinak - dost hanebně. Různě po světě jsme tak jen s lítostí mohli pozorovat výrazy úcty k těm, kteří se za svou vlast brali, riskovali pro ni svůj život a mnozí o něj přišli.

Maui Tropical Plantation. V krásné přírodě pod modrými horami leží demonstrační plantáž rostlin, které se na havajských ostrovech pěstují k užitku i potěšení. Na všechno tu je jednak pěkný pohled, a také se zde návštěvníkovi dostane zajímavého poučení. Část prohlídky lze absolvovat pomalou jízdou otevřeným vláčkem, během které je podáván výklad o tom, co roste okolo. Tak, aspoň malá ukázka. Poslední fotografie zachycuje vzácnější žlutý tulipánový strom, na rozdíl od všudypřítomného červeného.

Státní park Iao Valley leží na úpatí dávno vyhaslé sopky Puu Kukui a jeho hlavní dominantou je vysoký a zelení pokrytý monolit Iao Needle. Zde v tomto krásném údolí byla svedena koncem 18. století další krvavá bitva v procesu sjednocování havajských ostrovů. Kamehamovi bojovníci z Velkého ostrova nahnali obránce Maui do sevřeného údolí a do posledního je pobili.

Dnes tu místní hoši skáčou sobě i návštěvníkům pro radost do nebezpečně vypadající bystřiny. O kousek dále byl vybudován naopak mírový park, věnovaný několika z hlavních etnických imigračních proudů – Japonci, Číňané, Korejci, Portugalci, Portoričané. Ti a mnozí další svým naprostým promícháním s původními Polynésany a mezi sebou navzájem vytvořili dnešní moderní havajské etnikum.

Cestou zpět z výletu jsme se v pozdním odpoledni kochali pohledem na senzačně nasvícený pás kopců, táhnoucí se souběžně s pobřežím. Nakonec jsme ještě zajeli na slavnou pláž Kapalua Bay, která je jedním z favorizovaných míst, kam Havajci i Američané z pevniny přijíždějí uzavřít sňatek. Ano, jsou oddáni přímo zde na pláži. Přítomen je jen oddávající kněz a fotograf. U pláže pak čeká nezbytný dlouhý bílý lincoln.

Výlet strhující divokou scenérií, se spoustou vyhlídek, vodopádů a kaskád, černých sopečných pláží, jeskyní, starých polynéských chrámů,… do městečka Hana  na východě ostrova Maui. Je to jeden ze „zlatých hřebů“ mauiského programu, ale má jeden háček – není doporučován těm, kteří trpí cestovní nevolností. Cestou je třeba projet více než 600 serpentin a přejet několik strží s úzkými mostky. (Tedy, myslím, že to není tak zlé, jak se o tom píše a je škoda, že toto varování mnoho lidí odradí, protože se jedná skutečně o mimořádně krásné zážitky).

Pár snímků z cesty do Hany na návětrné straně ostrova s divokou deštnou tropickou přírodou. (Směrem zpět na západ pak vlhkosti zase začíná ubývat, krajina se pomalu mění, ale krásná je stále. Nakonec nás čekal přejezd širokého lávového pole, které vytvořila sopka Halekala před 200 lety).  

Nejen nádherné, ale také pro staré Havajce posvátné, je místo zvané Oheo Gulch kousek za Hanou, kde se nacházejí kaskádovité vodopády s přírodními bazény Seven Pools . Kdo by odolal možnosti koupání se pod vodopádem !

Toto krásné klidné prostředí si po svém bouřlivém životě zvolil jako místo svých posledních let a místo svého posledního odpočinku Charles Lindberg, který jako první přeletěl Atlantický oceán.

Návštěva městečka Lahaina.

Lahaina  je malebný přístav s bohatou historií – kdysi hlavní město Havajských ostrovů, později nejvýznamnější historické tichomořské centrum velrybářství a misionářské centrum.

Do nedaleké Lahainy se dá jet i historickým turistickým vláčkem, který kdysi vozil cukrovou třtinu z polí. Dále na snímcích je přístav, velrybářská loď jako muzeum, první zdejší hotel Pioneer Inn, největší banyán Spojených států (stále jsme jej nemohli nalézt, a on přitom sám pokrýval úplně celý park), ruiny staré pevnosti, misionářský dům.

Čekala jsem, až přejedou auta, abych udělala snímek tradičního charakteru domů v Lahaině s fotogenickými kopci v pozadí - a byl z toho pán, který si na kole veze papouška. Proč ne ! Pěkný byl také plakát, který – alespoň v českém pojetí – nabádal, co udělat s cigaretou.

V Lahaině si lze prohlédnout  repliku staré havajské vesnice:

Také v Lahaině se konal západ slunce na moři, zatímco hory na druhé straně ještě ozařovaly poslední záblesky slunce.

Ostrov KAUAI je čtvrtý největší havajský ostrov a na rozdíl od předchozích je poměrně malý. Je z hlavních havajských ostrovů nejstarší, a má přízvisko „Zahradní ostrov“.

Ostrov jsme poznávali během dvou celodenních  výletů po ostrově. Všechny havajské ostrovy byly krásné, ale kloním se také k často vyslovovanému názoru, že Kauai je bezkonkurenčně nejkrásnější z nich. Vznikl ze všech havajských ostrovů jako první, a jak řekl náš kauaiský řidič-průvodce „měl čas na to, aby zkrásněl“. Kauai je rájem pro milovníky přírody. A ta je tu minimálně civilizačně zasažená.

 Waimea je městečko s bohatou historií, do níž patří také prvé přistání kapitána Jamese Cooka na Havajských ostrovech (v lednu 1778).

Jednu ze dvou hlavních turistických atrakcí ostrova, Waimea Canyon, nazval kdysi Mark Twain „Grand kaňonem Pacifiku“. Je to hluboký a členitý kaňon, který kdysi vymlela řeka Waimea v barevných skalách a umožnila tak dnes obdivovat spoustu kaskádovitých vodopádů a úžasné vyhlídky.

Nejvzdálenější z nich je vyhlídka Kalalau Lookout, která shlíží dokonce na jedno ze senzačních údolí z další ostrovní atrakce -  pobřeží Na Pali. Cesta k vyhlídce na konci kaňonu byla velice zajímavá, protože v této části ostrova se nachází téměř výhradně původní havajské rostlinstvo, hlavně původní stromy. Ale u vyhlídky na údolí Kalalau jsme viděli jen hustou mlhu. A tak odtud aspoň snímek havajského ptáka, který patří mezi oficiální symboly Havaje – husy Nene:

Po prohlídce kaňonu jsme zastavili u ruské pevnosti „Fort Elisabeth“ z roku 1817,  připomínky ruské účasti na americké historii z doby ruského vlastnictví Aljašky. Zjistili jsme, že z pevnosti nezbylo už vůbec nic. O její historiii zde vypovídá jen informační nástěnka.

Spouting Horn – „hvízdající roh“ – je místo, kde vzniká zvláštní zvuk působením mořských vln na lávové útvary.

Poblíž hlavního města Lihue se nachází velice zajímavé místo, na které jsme požádali zajet mimo běžný program prohlídek ostrova. Před hlavní vlnou osídlení havajských ostrovů z tahitských ostrovů sem dorazili ještě předtím, jako první, lidé z Markézských ostrovů (okolo roku 700). Později příchozí Tahiťané říkali svým předchůdcům Menehune. Byla to vývojově jednodušší skupina Polynésanů než později příchozí, ale byli to vynikající kameníci a stavitelé. Menehune žili především na ostrově Kauai a  postavili zde řadu kamenných staveb. Jejich nejslavnější megalitickou stavbou hráz z dokonale opracovaných kamenných kvádrů s rybníkem. Menehune dílo provedli na objednávku Tahiťanů, kteří potřebovali nádrž pro zavlažování polí a pro uchovávání ryb .

Vodopády Wailua Falls a o něco dále pak vodopády Opeakaa. Řeka Wailua je jedinou splavnou řekou Havajských ostrovů. Na snímcích: teče panenskou krajinou, vlévá se do moře.

Cestou ostrovem Kauai jsme narazili jak staré polynéské chrámy heiau, tak i na půvabný kostelíček.

Na pobřeží byl po celou cestu kolem něj báječný pohled, a platilo to i pro okolí majáku Kilauea. (V havajštině existuje velice málo souhlásek, a navíc se tatáž jména na různých ostrovech opakují. Na Velkém ostrově je Kilauea sopka, zde toto jméno nese mys s majákem a okolní přírodní ptačí  rezervací).

Pláži Kee Beach v osadě Haena se říká „pláž na konci cesty“. Silnice tu končí na místě, kde začíná slavné Na Pali Coast. Ti, kteří si udělají pěší asi tříhodinnou (tam a zpět) vycházku podél pobřeží  terénem, kterému se jen místy dá říkat „cesta“, jsou bohatě odměněni úžasnými vyhlídkami na vyhlášené nepřístupné a divoké pobřeží Na Pali. Cílem našeho výletu byla pláž Hanakapiai, hned za přebroděnou říčkou.

Jako poslední jsme z výletu obdivovali nádherné údolí Hanalei, v lichotivém pozdně odpoledním slunci skvěle nasvíceném. Protéká jím v meandrech řeka, jejíž vody zavlažují fotogenická pole s tarem.

Když jsme přiletěli na Havaj, byl měsíc jen malinký srpeček. Poslední večer na pláži v Coconat Beach hotelu na ostrově Kauai jasně svítil měsíc v úplňku a házel odlesky po mořských vlnách. Následující den nás čekal odlet domů. Po dvou týdnech na Havaji máme v duši jak v pokojíčku, prostě „havaj“.